Neviditelný spolubydlící

Jessie

"Jessie! Vždyť víš, že mně jen tak neutečeš," řekl ten bastard přeslazeně. Tiskla jsem se ke stěně v kotelně, kam jsme sice měli zakázáno chodit, ale teď mi to bylo jedno. Pomalu jsem ani nedýchala, protože jsem se bála, že mě najde. "Ale neblbni Jessie, vždyť já ti nic neudělám." Ten bastard se jmenuje Mike. Je to jeden z vychovatelů tady v děcáku. Je to slizký prase a už mě nejednou ošáhával, naštěstí pro mě, vždycky se mi podařilo utéct mezi lidi. Jenže ne dneska.

Všichni jeli na nějaký výlet se školou a většina vychovatelů šla domu. Jen já jsem musela chytit tu debilní chřipku a zůstat tady. "Jessie, tahle kotelna není zase tak velká a jediné místo, kde by si se mohla schovávat, je tady za tím regálem," řekl výsměšně a mně začaly téct slzy. Protože přesně tady jsem se schovávala. Vyšel zpoza regálu a já neměla kam utéct.

"Jessie, Jessie, Jessie, copak jsi si myslela, že se tomu vyhneš? Že nedostanu to co chci? Hloupoučká Jessie." Chytil mě za zápěstí a přitiskl mě ke zdi. "Vezmu si tě. A za to že to trvalo tak dlouho, tě to bude bolet!" Byla jsem zoufalá a nemohla se ani pohnout. Jednou rukou mi držel zápěstí nad hlavou a druhou mi sundal kalhoty i s kalhotkami. 

Bolelo to. Bolelo to nehorázně moc a slzy mi tekly proudem, ale já jsem tomu parchantovi nechtěla udělat radost a tak jsem nevydala ani hlásku. Hekal jako důchodce když jde do schodů. Po chvíli už to nebolelo a mně se chtělo už jenom zvracet. Cítila jsem jak se mi zvedá žaludek. Když skončil podíval se na mě. "Tak co Jessie, jaký to bylo?" Poplácal mě po tváři a já jsem se na něj pozvracela. Bylo to divný, ale i potom co mi udělal jsem se musela smát. "I když to bylo moje poprvý, vím jistě, že stojíš za hovno," řekla jsem a rychle si odešla lehnout na pokoj.

..........................

O tři měsíce později

Nevěřila jsem, že to kdy řeknu, ale konečně zase můžu chodit do školy. Dostala jsem jiný pokoj, tak doufám, že budu mít dobrý spolubydlící. Otevřela jsem dveře a viděla vysokou brunetu jak si vybaluje věci. Jelikož jsem jí nikdy neviděla, asi to bude prvačka. Pozdravila mě. Na holku měla zvláštně hluboký hlas. "Kdo tu s námi ještě bydlí?" zeptala jsem se jí. "Lucy, Malá zrzka." Pod tím jménem a popisem se mi vybavila jedna třeťačka. Představila jsem se čahounce a ona mi řekla, že se jmenuje Mai. Hodila jsem tašku na postel a vyšla na chodbu. 

Nikdy jsem neměla moc kamarádek, vždycky jsem se spíš bavila s klukama. Zaklepala jsem na jedny dveře. Věděla jsem, že bude tady, protože by byl schopný se o ten pokoj i poprat. Otevřel dveře a já se na něj usmála. "Jessie!" řekl nadšeně a políbil mě. Vešla jsem s ním v objetí do pokoje a zavřela za námi dveře. "Musím ti něco říct," povedlo se mi vyslovit mezi polibky. "Nepočká to?" zeptal se mě. "Už nejsem panna," špitla jsem a on se ode mě odtáhl. Nevěřícně se na mě koukl. Chodili jsme spolu dlouho, ještě na základce, ale vždycky když chtěl udělat krok dopředu, já ho stáhla zpátky. "A může za to okurka nebo nevěra?" zeptal se mě. Musela jsem se zasmát tomu jaký je to debil a převyprávěla jsem mu to co se stalo.

Na konci příběhu byl rudý vzteky. "Ví to někdo jiný než já?" zeptal se přes zuby. Zakroutila jsem hlavou. Začal přecházet po místnosti, až se zastavil u zdi. Pohnul se hodně rychle a já jsem nestačila vydat ani hlásku. Z ruky mu tekla krev a ve zdi byla prasklina. Přiběhla jsem k němu a vzala jeho ruku do svých. "Jerry já vím, že si naštvaný, ale ta zeď za to nemůže," řekla jsem klidně a on mě druhou rukou pohladil po tváři. Opřel si čelo o to moje a dal mi pusu na nos. "A si v pohodě?" zeptal se mě ustaraně. "Nejsem, nikdy už asi nebudu, ale trochu mě uklidňuje, že ho nebudu muset vidět aspoň deset měsíců."

Začali jsme se líbat a Jerry mi zajel rukama pod triko. Začal mi ho pomalu vytahovat nahoru a já zpanikařila. Vybavila jsem si jak to bolelo a ten příšerný pocit. Odstrčila jsem ho od sebe. "Promiň, můžeme zase zpomalit, jen jsem si myslel..." "Já nemůžu, promiň Jerry, najdi si někoho normálního," přerušila jsem ho a se slzami v očích vyběhla z pokoje. Měla jsem ho ráda, nemám ponětí jestli to byla láska nebo ne. Musím se s tím vyrovnat jinak. Svět je svině a já se musím naučit vzpamatovat se sama. Nikoho jinýho totiž ani nemám. Jako první se ale musim zbavit strachu z sexu.

Ještě ten večer jsem šla ke dveřím jednoho největšího děvkaře z naší třídy. Zaklepala jsem na dveře a uvědomila si, že nemám ponětí co říct. Otevřel je a zvedl jedno obočí. "Chceš to dělat?" vyhrkla jsem rychle a zrudla v obličeji. On se zasmál, ale prohlídl si mě. "Jo, bude sranda," řekl a já znervózněla ještě víc. Vešla jsem k němu do pokoje a začala si sundavat triko.

Bylo to bez lásky, s někým, kdo to nebude moc řešit a co je hlavní, bylo to dobrovolně. Přesně to jsem potřebovala. Navíc mě to začalo i bavit. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je dávno po večerce. Naštěstí se to první den moc neřeší. Jen na první den školy budu jako chodící mrtvola, ale stálo to za to.