Už v autobuse jsem viděla, jak mě máma okamžitě vyzpovídá ohledně nové školy. V uších jsem měla sluchátka a snažila se nevnímat matku s plačícím dítětem, která si musela sednout hned za mě, protože přece jen si nebude sedat někam, kde by nemohla rušit. A to byl celý autobus skoro prázdný!
Jen co jsem otevřela dveře, musela jsem se prudce vyhnout letícímu předmětu. Něco skleněného se rozbilo a jeden střípek mě zasáhl do krku. Nebolelo to, ale nehorázně jsem se lekla. "Co se tady sakra děje!?" zakřičela jsem. Z kuchyně vyšla moje matka a hned za ní Mike. "Mai! Proboha to jsem nechtěla, promiň mi to! Vezmeme tě do nemocnice, Miku vyjeď s autem, já zatím přinesu ručníky." Chtěla někam odběhnout, ale já jí chytila za loket. "Tak za prvý, je to jen škrábnutí a rozhodně nepotřebuju do nemocnice. A za druhý, vysvětlí mi někdo, co se tady děje?" Koukli se na sebe a pak oba dva na mě. "Zlatíčko to je věc dospělých, nepleť se..." Ironicky jsem se zasmála. "Tak určitě, skoro mě podříznou a já nemám ani právo vědět proč. Jste skvělý, lidi! Jdu do pokoje."
Hodila jsem tašku na postel a zamířila do koupelny. Sundala jsem si triko a svázala si vlasy. Z nepravidelné rány mi pořád tekl malý pramínek krve. Namočila jsem ubrousek do vody a setřela si už zaschlou krev z prsou. "A zrovna dneska si vezmu bílou podprsenku, výborný nápad Mai!" Přimáčkla jsem si ubrousek na ránu a jednou rukou otevřela dezinfekci. Z lékárničky jsem vyndala sterilní čtverec a připravila si ho na umyvadlo. Pak jsem si ránu vydezinfikovala a čtverec přilepila ke krku. Jenže mi ta nekvalitní lepenka pořád padala, tak jsem si obmotala krk obvazem. Takhle jsem vyplýtvala polovinu lékárničky.
Všechno použité oblečení jsem hodila do koše na prádlo. Chtěla jsem si vzít knížku a číst si, ale když jsem si lehla na postel, hlavou jsem narazila na něco tvrdého. "Au! Co to sakra..." otočila jsem se, ale nic tam nebylo. "Danny!" křikla jsem na něj naštvaně a zároveň zoufale. Byla jsem unavená tak hrozně unavená a teď mě ještě ke všemu bude bolet hlava! "Promiň Mai," řekl a přitáhl si mě na sebe. Měla jsem hlavu položenou na jeho rameni a jeho ruku kolem mého pasu.
"Asi to bude divná otázka, ale vždycky když si něco vezmeš do ruky, tak je to vidět. Máš na sobě vůbec nějaký oblečení nebo jsi úplně nahej?" Cítila jsem jak se směje. "Mám na sobě oblečení, který by nebylo vidět, ani kdybych si ho sundal." Neříkala jsem nic, ale v duchu jsem si oddechla. Přece jen by to bylo dost divný, kdyby na sobě nic neměl. Knížku jsem ani neotevřela, protože jsem usnula. Cítila jsem ještě jak mi odhrnuje vlasy z tváře.
......................................
Probudila jsem se hodně brzo ráno, takže jsem skoro celý včerejšek prospala. Pod hlavou jsem měla polštář a na sobě deku. Okno bylo otevřené a do pokoje tak pronikal chladný vzduch. Tak nějak jsem tušila, že Danny právě z toho okna kouká dolů na ulici. "Kolik je hodin?" šeptla jsem tiše směrem k oknu. "Budou tři. Nechceš dneska zajít do kina?" Usmála jsem se. Vzpomněla jsem si, jak jsem od sebe odháněla lidi, kteří si chtěli sednout na 'volné' místo s výmluvou, že můj kamarád se brzo vrátí. Okno se zavřelo a postel se prohnula pod další vahou. "Jo, to by mohla být sranda. Koukni na mým mobilu na program.
Ještě jsem dlouho ležela v posteli a uvažovala o spavý nemoci. Když bylo šest, šla jsem si udělat snídani. V kuchyni seděla na stoličce máma a brečela. Já jsem si jí nevšímala a odešla s jablkem v puse zpátky do pokoje. Možná si mě ani nevšimla. V koupelně jsem si vyčistila zuby a pokusila si sundat čtverec z krku. Samozřejmě to nešlo. Stiskla jsem zuby pevně k sobě a prudce škubla za čtverec. Nehorázně to pálilo. Vlezla jsem si do studené sprchy. Opláchla jsem si teď už jen trochu krvácející ránu vodou, znovu jí vydezinfikovala a plácla na ní nový čtverec. Ještě jsem si rozčesala vlasy a vyšla z koupelny jen v ručníku.
"Nudistko! Že se nestydíš se takhle odhalovat děvče! Co by na to řekl tvůj budoucí manžel?" Nechápavě jsem se dívala Dannyho směrem. "Co to sakra meleš?" zeptala jsem se ho se smíchem. "Ten film, na který jdeme se odehrává ve viktoriánským Londýně. Jen nacvičuju jak tě budu další týden otravovat," prohlásil a zasmál se tím 'muhahaha' smíchem. "To by mohlo bejt zajímavý, je hlavní postava holka nebo kluk?" zeptala jsem se a přitom si vyndavala oblečení, co si na sebe vezmu. "Mnich žijící v celibátu už padesát let," odpověděl mi Danny naprosto vážně. "To si děláš prdel, ne?" Už jsem se vracela do koupelny a slyšela jak se Danny směje. "Si myslíš, že bych vybral něco, v čem nehraje nějaká sexy kočka?" Smála jsem se a zpoza dveří zakřičela na Dannyho: "Možná budeš mít štěstí a ona odhalí svůj sexy kotníček!"
Vyšla jsem z koupelny v černých leginách a khaki triku. Vlasy jsem si radši rozpustila, aby si někdo nemyslel, že mě pokousal upír. "Kdy to začíná?" Vytáhl mi mobil z kapsy a podíval se na čas. " Za hodinu, akorát čas na to dojít tam."
Zaplatila jsem si lístek a šla si sednout do sálu. Bylo super, že tu skoro nikdo nebyl. Seděla jsem v zadní řadě úplně sama. Světla zhasla a začaly reklamy. Ztišila jsem si mobil a zjistila, že mi psala máma. Nepřečetla jsem si to a radši mobil vypnula. "Už začínají ukázky na jiný filmy," šeptl mi do levého ucha Danny a já začala dávat pozor.
Danny si už asi ve čtvrtině filmu položil ruku okolo mých ramen."To je neslýchané!" zakřičela hlavní hrdinka už asi po sto osmdesáté. Zrovna se nacházeli v temné uličce s jedním černovlasým chlápkem a nebezpečným zločincem se zbraní. Najednou vystřelil a černovlásek se skácel k zemi. Danny v tu chvíli úplně ztuhl a sundal ze mě svojí ruku. "Oh ne můj milý! Co vám to ten hrozný lupič provedl?!" "Něco lepšího než provedu tobě!" oznámil jí vrah pirátským hlasem a vzal jí za loket. Přitlačil jí obličej ke zdi a vyhrnul jí sukně.
Při pohledu na ty dobový šaty jsem se musela zasmát. Jedna uslzená babča z řady přede mnou se znechuceně otočila. Viděla jsem jak se sedadlo vedle mě nadzvedává. Danny odcházel a já musela jít za ním, přece jen není nic příjemnýho hledat svýho neviditelnýho kamaráda.
"Co ti je?!" zeptala jsem se ho před kinem. "Nic, jsem v pohodě, jen to byla hrozná nuda a já už to nemohl vydržet. Půjdeme domů?" Kývla jsem, ale uvědomila si, že tohle je poprvé, co mi Danny lhal.
ČTEŠ
Neviditelný spolubydlící
ParanormalSkoro každý z nás, měl někdy imaginárního kamaráda. Jenže co když ten váš kamarád není vůbec imaginární? Maia se musí vypořádat se svým spolubydlícím, který ji pronásleduje už něco málo přes deset let a odmítá odejít. Mai se kvůli němu převrátí c...