Neviditelný spolubydlící

Vrať se zpátky

Přede mnou stála vana plná ledové vody. Já jsem na ní jenom ve spodním prádle zírala jako omráčená. "Dobře, projdeme si to ještě jednou," vyrušil mě z přemýšlení Mark. "Ty si tam vlezeš, my tě podržíme pod vodou a jakmile přestaneš dýchat, vytáhneme tě ven a začneme s oživováním. Všichni ví, co mají dělat?" Ozvalo se sborové ano. "Mai, můžeme?" Místo odpovědi jsem přešla k vaně. Ponořila jsem dovnitř jednu nohu a myslela, že se mi do ní zabodávají jehly. Radši jsem tam rychle vlezla i druhou nohou a než jsem se stihla vzpamatovat, Mark a Gary mě drželi každý za jedno rameno. "Máme to odpočítat?" Zakroutila jsem hlavou a ucítila větší tlak na ramenou. Ani jsem se nenadechla, věděla jsem, že by to trvalo delší dobu. Poslední co jsem uslyšela, byla Geryho slova: "Vrať se prosím zpátky, Mai." Drželi mě pod vodou a mě tak napadlo, na co tu je sakra ten led!? Tímhle způsobem jsem to viděla v televizi, ale já potřebovala prostě a jednoduše na chvíli umřít. Z přemýšlení mě vytrhl odporný pocit.  Pocit, jakoby mi někdo drtil plíce. Chtěla jsem se zvednout, tohle všechno se mohlo určitě vyřešit nějak jinak, ale dvě ruce mě přidržely ještě pevněji. Už jsem to nemohla vydržet a nakonec mě zachránila temnota.

Stála jsem v místnosti, která neměla zdi a neměla ani strop. Stála jsem na šedé podlaze a přede mnou bylo obrovské zrcadlo. Viděla jsem v něm svůj odraz, ale připadala jsem si v něm starší. Přešla jsem blíž a chtěla se skla dotknout, ale když jsem k němu natáhla ruku, roztříštilo se na několik kousků. K mému překvapení jsem se pořád viděla. O krok jsem ustoupila a uvědomila si, že to v rámu zrcadla nejsem já, protože se ta osoba zatím ani jednou nepohnula a jen na mě zírala. Naklonila hlavu na stranu a vykročila ven z rozbitého zrcadla. Zhluboka se nadechla, jakoby to neudělala už hodně dlouho.

"M-Mary?" vykoktala jsem slabě. Zářivě se na mě usmála. "Děkuji ti za tu drobnou laskavost, co jsi pro mě udělala," řekla trošku vyšším hlasem, než mám já. Zvláštní, představovala jsem si, že bude znít jako satan osobě. "Laskavost!? To myslíš vraždu dvou lidí?" Uchechtla se. "Ne, to beru jako přátelskou výpomoc. Laskavostí jsem měla na mysli vypůjčení tvého těla." Naštvaně jsem k ní přišla a dala jí pěstí. Spadla na zem a já si všimla, že ve tmě, která je všude kolem nás se něco hýbe. Když jsem se koukla zpátky před sebe, Mary u mě stála hodně blízko s podivným úsměvem na rtech. "Všimla jsi si, víš co to je?" ukázala neurčitě do temnoty. Zakroutila jsem hlavou. "Oni jsou ode dneška tvoje noční můra namísto mě!" vykřikla a rozplynula se v prostoru. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Měla jsem pocit, že temnota se ke mně pořád přibližuje a když už jsem neviděla ani na rám zrcadla jasně, začala jsem panikařit. Nevěděla jsem, co mám dělat. Pořád jsem se otáčela a snažila se najít cestu pryč. Najednou jsem to uslyšela. Bylo to hodně slabé šeptání, ale když jsem se soustředila, zřetelně jsem uslyšela jeho slova. "Vrať se Mai, prosím!" Otočila jsem se za Garyho hlasem a uviděla trochu světla v temnotě. Neváhala jsem ani vteřinu a skočila přímo do něj. Nejhorší na tom bylo, že jsem měla pocit, jakoby se mě někdo chytal.

Zhluboka jsem se nadechla. Byla jsem něčím přikrytá a stejně mi byla zima. Když jsem si tu věc stáhla z hlavy, rozhlédla jsem se po celém pokoji. Ležela jsem na gauči a venku už byla tma. "Jak dlouho jsem sakra spala?" zeptala jsem se potichu sama sebe. Nikdo tu nebyl, jen na stole ležel mobil. Zvedla jsem ho a podívala se na čas. Překvapilo mě, že je na něm i jiné datum. Koutkem oka jsem zachytila pohyb. Zvedla jsem hlavu, ale nikoho jsem neviděla. "Kdo je tam?" zeptala jsem se a okamžitě toho zalitovala. Teď zcela jistě umřu! Ten někdo vyšel ze tmy. Neměl na sobě žádnou děsivou masku, tak jsem si trochu oddechla, ale stejně jsem se měla na pozoru. Byl to kluk, měl černé vlasy a byl celkem vysoký. Nikoho takového jsem nikdy neviděla.

"Kdo jsi?" zeptala jsem se ho. On se jenom uchechtl a mě to přišlo zatraceně zvláštní. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Můžeš hádat dvakrát," řekl a podíval se mi do očí. Ten hlas jsem důvěrně znala něco málo přes deset let. Majitel tohoto hlasu mě odpanil a já mu krátce na to vrazila nůž do břicha. Do očí se mi nahrnuly slzy. "Danny?" Jedna slza se mi skutálela po tváři a Danny se na mě smutně podíval. Natáhl ruku, aby mi slzu setřel, ale prošla skrz. To mě donutilo brečet ještě víc. "Ale no tak, nebreč mi tady, je to hroznej pohled." Rychle jsem si utřela slzy. "Je mi to tak strašně líto," řekla jsem potichu. "Nemusí, ty za to nemůžeš. Vlastně už jsem mrtvý byl," řekl mi Danny a já si uvědomila, že opravdu nic nechápu. Naklonila jsem hlavu na stranu a on hned začal vysvětlovat. "Potom co jsem zabil Mary, jsem se tři roky schovával někde na vesnici. Já debil jsem se pak vyboural a umřel, ale když jsem byl na druhý straně, potkal jsem se s Mary. Jen se na mě usmála a já se probral u tebe v pokoji. Nějakým způsobem mě zaklela," udělal pauzu a já využila situace. "Jak tě mohla zaklít? To byla nějaká čarodějka nebo co?" Uchechtl se. "Nikdy nevíš, co dokáže nasraná ženská. No nic méně, deset let příběhu jsi prožila se mnou a potom ve sprše, když jsme..." "Když jsem tě pobodala," přerušila jsem ho s rudými tvářemi. On se na mě klukovsky zazubil. "Jak myslíš, Když mě Mary pobodala, vrátil jsem se zpátky a ona se mi tím prakticky pomstila, jenže to trochu nedomyslela." Pobídla jsem ho ať pokračuje. "Něco v tobě jí nechtělo pustit zpátky. No a zbytek už znáš." Zhluboka jsem se nadechla. "A jak to, že teď vidím tebe?" Pokrčil rameny. "To nevím Mai, měla by jsi někomu zavolat," řekl a začal pomalu blednout. "Počkej, uvidím tě ještě?" zeptala jsem se ho a on jen zakroutil hlavou. Smutně jsem si povzdechla.

Znovu jsem vzala mobil do ruky a v kontaktech našla jméno Gary. Vyzváněcí tón se ozval třikrát. "Prosím?" řekl trochu naštvaně a rozespale Gary do telefonu. "Gary? T-to jsem já, Mai. Já jen..." "Jedu pro tebe," řekl rychle a zavěsil. Povzdechla jsem si a čekala.