Problémy

607 34 10
                                    

Vzala jsem svůj krém a zamkla se s Dannym v koupelně. "Já se tě bojim," řekl když jsem odšroubovala víčko. Jen jsem se zasmála a nabrala celkem hodně krému na ruku. "Nasměruj mě ke svýmu obličeji," řekla jsem s nataženou rukou. Jemně mě chytil za zápěstí a položil mojí ruku na svojí tvář. Začala jsem po něm patlat krém. Za chvíli jsem mu napatlala celý obličej. Samozřejmě jsem neviděla oči, ale mám velkou představivost. "Jaký máš oči?" zeptala jsem se a mazala si ruce zbytkem krému. "Modrý, ono to fakt funguje?" zeptal se nevěřícně.  Vesele jsem kývla hlavou a sahala pro suchý šampon. Vysypala jsem si na dlaň tak půlku lahvičky a poprášila jsem mu s ní vlasy. Trochu to rozprášila a viděla větší kousek z něj.

Usmála jsem se, ty vlasy byly úplně bílý a jeho obličej vypadal jako ze šlehačky. Musela jsem se zasmát. "Něco vtipného?" zeptal se a povytáhl obočí. Jsem asi fakt divná, ale i se šlehačkovým obličejem bez očí a pusy mi to přišlo tak nějak sexy. Rychle jsem se otočila k umyvadlu a opláchla si ruce. Všimla jsem si tak rtěnky a řasenky. Vzala jsem je do ruky a ukázala je Dannymu. "Ne! V žádným případě, na mě nenapatláš tyhle přihřátý barvičky!" Usmála jsem se a ukázala zuby, protože Danny vždycky říkal, že to vypadá ďábelsky.

S růžovou pusou a řasami vypadal hodně děsivě. "Připadám si teple! Můžu si to už smýt?" Usmála jsem se. "Já to udělám, věř mi, že řasenku v očích bys mít nechtěl," řekla jsem a už namáčela ubrousek. "Zkušenosti z šestky?" zeptal se a já ho chtěla zabít. V šestý třídě mi máma pořídila řasenku, linky a rtěnku. Chodila jsem rok do školy zmalovaná jako kurva. "Nezahrávej si! Pořád ti můžu ještě vypíchnout oči." Zasmál se a připomínal tak vybledlého jokera. Začala jsem radši rychle odstraňovat krém suchým ubrouskem. "Ty vole Mai! Jsi v tý koupelně už asi půl hodiny! Já doopravdy musím na záchod!" zařvala Jess zpoza dveří. Potichu jsem se uchechtla a pokračovala v odličování chudáka Dannyho.

Už jsem ho neviděla, přejela jsem prstem po jeho tváři. Vydal divný zvuk. Naklonila jsem hlavu. "Jsi v po..." nedořekla jsem to, protože si mě prudce přitáhl blíž k sobě a políbil mě. Byla jsem hodně překvapená, ale po chvíli jsem začala spolupracovat. Rychle jsem otevřela oči a když jsem nikoho neviděla, uvědomila jsem si co dělám. Silně jsem ho od sebe odstrčila. Chvíli jsme oba mlčeli. Ticho jsem nakonec prolomila já. "Uvědomuješ si, že jsi teď všechno extrémně zkomplikoval?" Odkašlal si. "Nechápu proč," řekl neutrálně. "No možná proto, že spíme v jedný posteli!"

"S kým to tam proboha mluvíš!? Už mi otevři, já se nutně potřebuju upravit, čeká mě rande." Sebrala jsem všechny odpadky a otevřela dveře. Jess si okamžitě zalezla do koupelny. Jelikož Lucy nebyla na pokoji, mohla jsem bez otázek položit náhradní deku pod postel. 

"Tak promiň! Nechal jsem se unést, jestli se mnou přestaneš mluvit, stane se z toho můj největší omyl," řekl smutně. Povzdechla jsem si. "Známe se už nehorázně dlouho, nemohla bych s tebou přestat mluvit, ani kdybych chtěla. Ale stejně spíš na zemi," dodala jsem rychle. On si jen odfrkl.

..............................

Danny se asi cítil nepohodlně. Jedině tak si totiž dokážu vysvětlit to, co udělal.

Probudil mě křik. Rychle jsem se chtěla zvednout a zjistila, že mě někdo drží ve vzduchu a dost mi znemožňuje pohyb. Otočila jsem teda jen hlavu, abych se podívala kdo to křičel. Jessie nebyla vůbec v pokoji, pravděpodobně přespala někde v klučičí části internátu. Zato Lucy se koukala přímo na mě. Štípla jsem Dannyho do ruky, aby mě pustil. Jakmile jsem spadla, běžela jsem k Lucy. "To není ... já," nesmyslně jsem blábolila a všimla si, že má zarudlé oči a zvětšený zornice. Jestli tohle vyjde, jsi génius! "Lucy co se děje!?" vykřikla jsem a chytila její zápěstí. Snažila jsem se vypadat co nejvíc ustaraně.

Pokusila se mi vytrhnout, ale nešlo jí to. Přece jenom byla slabší. "Pusť mě! Já tě viděla vznášet se! Jsi odporná čarodějnice, nech mě bejt!" ječela na mě. "Lucy o čem to mluvíš? Před chvíli jsem se vzbudila, protože jsi bezdůvodně začala ječet."  Nechápavě se na mě podívala a pak se otočila ke knížkám. "Začala jsem ječet? Takže ty jsi nelítala?" zeptala se zmateně. V duchu jsem si oddechla a pustila její zápěstí. Na mobilu jsem zjistila, že můžu spát ještě dvě hodiny. Odvedla jsem Lucy k její posteli a potom jí i přikryla. Do deseti vteřin začala klidně oddechovat. "Tak se na to podíváme," šeptla jsem si. Vzala jsem jednu knihu, otevřela jí a zatřepala s ní. Takhle jsem to udělala ještě třikrát, ale pak stačilo jednu jen otevřít. Někdo do ní vyřezal přes všechny stránky čtverec, ve kterém se nacházel pytlík. Po tmě jsem ho otevřela a přičichla si k obsahu. Zatřepala jsem hlavou. "Jo tak proto se chovala tak divně při zmínce o hulení!" řekla jsem až moc nahlas a Lucyy se zavrtěla. 

Šla jsem do koupelny a do záchodu vysypala tři čtvrtě pytlíku. Spláchla jsem to a zbytek si nechala. Možná se bude ještě hodit. Zavřela jsem pytlík a dala ho mezi dva kusy oblečení v posledním šuplíku. "Co s tím hodláš dělat?" zeptal se těsně u mého ucha Danny. Naštvala jsem se, protože jsem si vzpomněla co udělal. "Do toho ti nic není a co si sakra dělal ty!?" 'křičela' jsem na něj šeptem. "Chtěl jsem uvolnit její postel, pod tvojí se mi nelíbí." 

Neviditelný spolubydlícíKde žijí příběhy. Začni objevovat