Neviditelný spolubydlící

Jméno

Přišla jsem na pokoj úplně vyřízená. Už se pomalu začínalo stmívat a já musela ještě udělat úkol z matiky. "Nenávidím matiku!" zamumlala jsem, protože jsem byla zabořená obličejem v polštáři. "Jo, to nejsi sama," odpověděla mi Lucy. Zvedla jsem k ní hlavu a zrovna viděla, jak zase kouká na mobil s tím jejím zamračeným výrazem v obličeji. "Co je?" řekla jsem podivně hlubokým hlasem. Odkašlala jsem si a pozorovala Lucy. "Nic neni, co by bylo? Jen... můj kluk se se mnou chce vidět, nevím kdy se vrátím." Odběhla z pokoje a já nechápavě civěla na dveře. "Konečně!" postěžoval si neviditelný Danny. "Ta holka furt někam mizí," řekla jsem unaveně. "No, to je teď celkem jedno, nemyslíš?" Nechápavě jsem se podívala za jeho hlasem. "A to jako proč?" "Protože jsi mi slíbila, že mi pomůžeš zjistit to jméno," řekl trochu nabručeně. 

Praštila jsem hlavou zpátky do polštáře a zničeho nic tlumeně vykřikla. "Nějaká frustrovaná mímo, nemyslíš?" Zvedla jsem se a z tašky vyndala svůj notebook. Našla jsem si seznam všech dívčích jmen a předložila ho Dannymu. "Tu máš. Čti si a já si zatím půjdu udělat matiku. Notebook se zvedl a já z batohu vytáhla sešit na matematiku. Začala jsem počítat.

"Mám to!" zakřičel Danny a já se lekla tak, že jsem upustila propisku. "To je super, jak se tvá holka jmenovala?" zeptala jsem se ještě rozdýchávajíc ten šok. "Jmenovala se Mary, můžeš mi říct, čím nám to pomohlo?" Položila jsem sešit na postel a přešla k levitujícímu notebooku. "Teď uděláme to samý akorát s příjmením." Vyhledala jsem příjmení a chtěla odejít, ale dveře se v tu chvíli otevřely a dovnitř vešla Jessie. Možná by si toho ani nevšimla, kdyby Danny nebyl naprostej kretén. Vykřikl a odhodil notebook vedle sebe na postel. Jessie se zamračila a otevřela pusu. "Co... c-co to do prdele bylo!?" Couvala ke dveřím a já jí musela zastavit.

Zatáhla jsem jí do pokoje a přimáčkla se  zády na dveře. "Jessie, nech si to v klidu..." "V KLIDU!? Děláš si ze mě prdel, že jo. Právě jsem viděla jak tvůj notebook odletěl na druhou stranu postele a nikdo se ho ani nedotkl. Prosím, řekni mi, že se mi to jenom zdálo a ty umíš křičet se zavřenou pusou a..." "Sklapni Jessie! Není tak úplně pravda, že se ho nikdo nedotkl. Má to logický.... no to možná ne, ale pořád to má vysvětlení. Vysvětlení jménem Danny," řekla jsem a v hlavě si tvořila věty. "Danny? Jako ten sexy kluk z tvojí třídy?" Obrátila jsem oči v sloup. "Ty máš ve třídě někoho jménem Danny, kterej je ke všemu sexy?" zeptal se neviditelný Danny. "Kdo to kurva mluví!?" zaječela Jessie. "Danny, drž hubu! Ne, tohohle Dannyho jsem zrovna nemyslela. Ten můj je už nějakou dobu mrtvý a já mu pomáhám zjistit, co se mu stalo." Jessie se na mě dívala jako na debila. 

"Takže ty vidíš mrtvý lidi?" Danny mezitím přešel ke mně klepal mi na rameno. Bylo to otravný tak jsem se ho pokusila setřást, ale on nechtěl přestat. "Ne tak docela, nemám žádný schopnosti. Já ho jen slyším a bohužel i cítím. Vážně už toho nech!" Jessie kývala hlavou. Přešla ke mně a natáhla ruce přesně k Dannymu. Když se ho dotkla vyjekla a stáhla je zase zpátky. "To nás Lucy něčím nadrogovala? Protože si jsem celkem jistá, že tohle se normálně neděje." Zakroutila jsem hlavou. Danny mi zase začal klepat na rameno. "Co je!?" "Já jsem nic neříkala," bránila se Jess. "Nemluvila jsem na tebe, ale na toho idiota, co mi pořád klepe na rameno," pronesla jsem nasraně. "Už můžu mluvit?" zeptal se potichu. Jessie to ale slyšela a znovu natáhla ruce. Sahala pravděpodobně na Dannyho hrudník. "Celkem namakanej na ducha." Usmála jsem se. "Jo, už můžeš mluvit." Danny asi chytil Jessie za zápěstí a odstrčil jí od sebe. Sedl si zpátky na postel a dál hledal příjmení jeho mrtvé holky.

Potom co jsem zodpověděla Jessie všechny její otázky, které někdy doopravdy nebyly normální, jsem si dodělala matiku. S Jessie jsme pak šli na večeři a když jsme se vrátili, přivítal nás Danny slovy: "Její jméno bylo Mary Wilson." Byla jsem ráda, že to nebylo něco středověky znějícího. "Myslím, že by jsi to měla hledat ty, já to asi nedám," řekl Danny a dost slyšitelně mu při tom přeskakoval hlas. Zadala jsem tedy do vyhledávače Mary Wilson. Po nejmíň třiceti profilech na facebooku jsem našla obrázek novinového článku. Byl na něm rok 1993 a titulek 'Brutální vražda mladé dívky v našem sousedství'. Nedala jsem na sobě nic znát a radši si o tom vyhledala víc. 

"Policie obvinila osmnáctiletého Daniela Davise z brutální vraždy své vlastní přítelkyně. Podle rodiny a známých byl Daniel vždy výbušný a zavražděná Mary Wilson se s ním chtěla rozejít."

 Nenápadně jsem mrkla na postel. Vznášela se nad ní knížka a Jessie na to ohromeně zírala. Nervózně jsem se kousla do rtu a četla dál.

"Svědek uvedl, že pár se ze začátku hádal před zavřeným obchodem s hračkami, poté dal mladík facku své přítelkyni a odvlekl jí do temné uličky pár metrů od obchodu. Už v tu dobu zavolal svědek na policii a hlásil jim co vidí. V uličce se jí pokusil znásilnit, ale dívce se podařilo ho praštit. Chtěla utéct, ale mladík jí shodil na zem. Z kapsy vytáhl nůž a několikrát dívku bodl. Mladík nejdřív úplně znehybněl,ale pak se dal na útěk. Svědek se vydal k pobodané dívce. Když k ní přišel již nedýchala, ale v ruce držela mobil, přes který brečela sestra..."

"Co jsi našla?" zeptal se Danny za mými zády. Rychle jsem zaklapla notebook a doufala, že si to nestihl přečíst. Ne, nedoufala, já se za to zatraceně modlila. "Ale nic, jsou tu samý kraviny nebo profily na facebooku," řekla jsem naoko smutně. "Mrzí mě to Danny." Pohladil mě po tváři a já měla co dělat, abych neucukla. "To je dobrý, stejně jsem nečekal, že tam něco najdeš." Falešně jsem se usmála a zandala notebook do tašky. Byla jsem si jistá, že dneska vedle něj určitě neusnu.