6.Kapitola

344 37 0
                                    

Letadlo je přeplněné lidmi, kteří jsou nespokojení a pořád si na něco stěžují. Není nic horšího než sedět vedle někoho, koho neznáte. Právě teď se na mě usmívá šarmantní starý pán  okolo šedesáti. Ano, řekla jsem šarmantní. Každý muž, když si obleče oblek má něco do sebe, ale jeho vrásky ruší celý efekt nebo se mi to jen zdá? 

„Dobrý den slečno jsem Ben," promluvil na mě. Pootočila jsem se směrem k němu a usmála jsem se na něj.

„Jsem Elisabeth, " řekla jsem na oplátku.

„Vypadáte jakoby vás něco trápilo slečno Elisabeth." Vypadá to, že tento pán na mě bude mluvit po celou dobu našeho letu. Můj prvotní nápad byl, že budu odpočívat se sluchátky v uších, ale jak se tak dívám, tak nebudu mít šanci nic udělat. 

„Mýlíte se Pane jsem v pořádku." Povzdechla jsem si a opřela jsem se víc do tvrdé sedačky, která mě tlačila na pravé straně mých zad. 

„Nepříjemné že?" zasmál se s chutí muž po  mé pravici.¨

„Znám i příjemnější místa na sezení," odpověděla jsem. Polilo mě horko, když mi položil ruku na bedra. Moje tělo automaticky ucuklo a jeho výraz v tváři zůstal kamenný. Dobře, tak tohle je opravdu divné. 

„Co to děláte?" zeptala jsem se ho s nechutí.

„Chtěl jsem vám dát za záda tenhle polštář," řekl a vytáhl z pod sedačky tmavě modrý polštář. 

„Omlouvám se, myslela jsem.." Svá slova jsem nedořekla, protože mě přerušil hlas letušky.

„Slečno, Pane mohli bychom vás poprosit o použití pásu, asi jste přeslechli hlas pilota." Pousmála se a odkráčela pryč.

„Jsem vdovec teprve dva měsíce, nemusíte se mě bát," podotkl a své ruce dal na opěrátka a tím byl blíž, než kdy dřív. 

„Ah, to mě mrzí," řekla jsem mu bez toho, aniž bych se na něj podívala. Koukala jsem se před sebe s netečným výrazem. Cítila jsem, že moje ruce pomalu, ale jistě přicházejí k bodu mrazu. Zima opět kolovala mým tělem. Jak je to sakra možné, všichni okolo mě jsou v tričkách a já mám svetr a připadám si, jako bych právě skočila do mrazivé vody. Přes sebe jsem si přehodila deku, která ležela na volném sedadle vedle mě a po několika zdánlivých minutách jsem propadla ke spánku.

Fade [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat