20.Kapitola

224 29 1
                                    

Zmatenější než kdy jindy sedím na své sedačce s hlavou v rukách a pořád přemýšlím nad tím, co mi řekl. Šla jsem se omluvit, protože jsem si uvědomila, že jsem to přehnala. Chtěl mi pomoct a já se zachovala jako malá holka, ale to, co předvedl on. Byl jiný, prostě chladný a já se cítila jinak. Venku se stmívalo a já se pořád nepohnula z místa na které jsem si sedla před několika hodinami. Nemůžu na něj přestat myslet, musím vědět, proč se tak choval. 

„Nebuď srab," řekla jsem si tiše, když jsem zase stála před jeho dveřmi. Zaklepala jsem. Nic. Zaklepala jsem znovu a opět nic. Stiskla jsem kliku a překvapivě jsem otevřela dveře. Můj zrak se zaryl na vázu ležící na zemi.

„Nate?" zavolala jsem do ticha, které přetrvávalo i nadále. Rychlým krokem jsem se dostala do kuchyně a hned, jak jsem uviděla bílý prášek na kuchyňské lince, jsem zalitovala toho, že jsem sem šla. Prázdná láhev whiskey stála hned vedle. Tohle je snad vtip. 

„Nate, sakra kde jsi?" Rozešla jsem se do jeho pokoje, kde seděl na zemi, opřený o postel a tupě sledoval okno a zapadající slunce v něm.

„Jsi v pořádku?" klekla jsem si k němu. Podíval se na mě a zíral.

„Na něco jsem se ptala." Dotkla jsem se jeho ruky, abych mu dala náznak, že tady nebudu čekat na jeho odpověď celou věčnost. 

„Nedotýkej se mě Elisabeth, kolikrát ti to mám říkat," vykřikl. Proč tu vůbec jsem. Proč. Vůbec ho neznám, nejspíš je to člověk, který si hoduje v koksu a já tu před ním klečím a čekám až mi řekne, že se na mě nezlobí.

„Proč to děláš?" zašeptala jsem.

„Co?" 

„Proč si tak chladný, proč bereš drogy," říkala jsem tiše. 

„To je moje věc a ty se do ni plést nebudeš. Co tady vlastně děláš?"

„Já, přišla jsem vyřešit, to, co jsme.."

„Není co řešit."

„Ale." Zase mě zastavil.

„Chtěl jsem ti pomoct, nechtěla si. Byla to chyba a už se to nikdy nebude opakovat," pověděl mi stroze.

„Nezasloužím si, aby ses ke mně takhle choval."

„Elisabeth vůbec mě nezajímáš, jestli máš nějaký problém, rozhodně ho nebudeš řešit se mnou."

„Jsi tak bezcitný Nathanieli,"řekla jsem tiše, otočila se a odešla.

Fade [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat