31.Kapitola

225 30 0
                                    

Stud naplnil celé moje tělo, snad to nepozná. Dlaně se mi začaly potit jako nikdy předtím a horkost postihla moje tváře. Prosím, hlavně se na mě nedívej, jen to ne.

„Červenáš se Elisabeth," řekne mi a otočí se čelem ke mně. 

„Já vím," zašeptala jsem neslyšitelně a vzhlédla jsem do jeho očí. Pozoroval mě, jako obvykle. Nabírám dojmu, že tohle je asi ta chvíle, kdy se muž nahne a dá slečně pusu, jenže tento okamžik nepřichází a myslím, že ani nepřijde. Nevím, jestli mám být naštvaná nebo zklamaná, ale hlavu sklopím a koukám na naše spojené dlaně. Měla bych pochopit, že život není kreslená pohádka ani romantická komedie, ale realita ve které se pohybuju na velmi tenkém ledě. 

„Elisabeth," promluví tiše. Pozvedne mi tvář a já se opět kochám jeho nádhernou tváří. 

„Nestojím ti ani za jednu slzu." Pohladí mě přes tváře, které doslova hoří.

„Já nebrečím," řeknu jistě. Usměje se na mě. Čeká snad na to až ho políbím já? To ženy přece nedělají nebo ano? Jak trapně se mám ještě cítit? Povzdechnu si a jeho dlaň opustí moje líce. 

„Jsi jiná, než jsem si myslel." Popravdě řečeno, co čekal, že budu? Jo, jsem asi poslední žijící, která je v jejím věku tak, jak to říct, nezkušená? Mezi námi panovalo delší ticho, tak jsem se rozhodla rozpoutat konverzaci něčím jiným.

„Ty jsi na starší nebo?" Vypadlo se ze mě.

„Ne Elisabeth, jen nejsem zvyklý na tohle," řekne a rukama ukáže na mě. 

„Na co tohle?" Nechápavě zvednu obočí.

„Na takovou nevinnost, která v tobě je. Nevím, jak se mám chovat," vysvětluje mi. 

„O to tady celou dobu jde?" 

„Víš, nejsem zrovna ukázkovej chlap." Zakroutím hlavou ze strany na stranu a jdu blíž k němu. Když cítím jeho dech, zastavím se.

„Polib mě." Můj hlas se ztratil v jeho dechu a plné narůžovělé rty se dotkly těch mých. Zvláštní pocit zaplavil moje tělo a kolena se podlamují. Nejistě jsem svými rty pohnula oproti těm jeho a oči jsem nechávala pořád zavřené. Mysl jsem měla pohlcenou všemi těmi poletujícími myšlenkami nad tím, jak dokonale se v tuto chvíli cítím. Pár sekund a já poletuji v nekonečnu. Po chvíli se odtáhne a koukne na mě.

„Moje první pusa." Přiznám se. Nevypadá překvapeně, snad jen z toho, že jsem mu to řekla bez ostychu. 

„Splnila tvoje očekávání?" 

„Nevěděla jsem jaké to bude, ale byl to dokonalý pocit," povím mu.

„Hádám, že jen díky mě." Zasměje se a opět mě pohladí po tváři. Proboha, je tohle vůbec normální reakce na něčí dotyk? 

„Já, chci aby jsi to udělal znovu Nate."

Fade [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat