Fade [CZ]

10.Kapitola

Noc byla strašná, budila jsem se co chvíli. Nespokojeně jsem vstala z postele a vydala se do kuchyně udělat si nějaké jídlo, ale pak mi došlo, že nemám v lednici ani kousek potravy.  Přišla jsem do chodby a v bundě jsem zapátrala po jakýchkoliv penězích. Z kapsy jsem vytáhla 10 dolarů. Budu si muset vyměnit deset dolarů? Natáhla jsem na sebe černé legíny a šedivou mikinu s kapucí, kterou jsem si dala hned vzápětí na hlavu a na to černou koženou bundu. Nazula jsem si bílé tenisky a otevřela vchodové dveře.

„Proboha!" vykřikla jsem, když jsem uviděla onoho muže ze včerejška ležet na zemi. 

„Halo," řekla jsem. Pomalu se začaly jeho víčka rozevírat. Hnědavě zlaté očka na mě vykoukly a jeho ruka vystřelila k té mé.

„Už se mě nikdy nedotýkej," odfrkl si hnusně.

„Já, já chtěla jsem vám jen pomoct Pane," zašeptala jsem a vstala jsem ze studené země.

„Říkám ti to naposled, nemluv na mě, nedívej se na mě, je ti to jasný?"

„Omlo.." 

„Co jsem ti teď řekl k sakru!" zařval. Moje srdce poskočilo a tep se mi zrychlil snad tisíckrát. Koukala jsem na něj jako opařená a neměla jsem vůbec sílu či odvahu už cokoliv říct. 

„Vypadni, než ti něco udělám." Jeho oči mi v tuto chvíli naháněly strach. Utekla jsem tak rychle, jak jsem dokázala a až po příchodu na čerstvý vzduch jsem se začala uklidňovat. Jsem na pro mě neznámé ulici a jsem si jistá, že se během pár minut ztratím.

„Promiňte Paní, řekla byste mi prosím, kde najdu nějaký obchod?" zeptala jsem se kolemjdoucí babičky okolo 70.

„Jistě, jdi rovně a doprava a pak už to uvidíš." Usmála se a pomalým krokem se ode mně vzdalovala.

„Děkuji mockrát," zavolala jsem na ni.

Obchod jsem našla do deseti minut, se kterým jsem byla nadmíru spokojena. Připadám si tady jako ve zdravé výživě oproti americkým potravinám je to tady zdravější než jsem kdy čekala. Do košíku jsem hodila par čokolád a zeleninu a pár dalších věcí.

Tašku s nákupem jsem hodila na linku a ani jsem nepřevlékala, protože vím, že za chvíli budu muset zase odejít.