39.Kapitola

192 30 1
                                    

Cítím se. Jak se vlastně cítím? Pocity se ve mně mísí a když jeho rty pořád okupují ty mě, přestávám dýchat. Pořád mě děsí, jak moc na mě působí dotyky, které mi dopřává a jak moc mě mate. Zapomínám na to, že můj otec není s námi, že moje matka...Zapomínám na všechno. Na jednu stranu mám z něj strach, ale tolik po něm toužím. Tak moc.

„Elisabeth," říká tiše do polibku.

„Mmmm,"mumlám mu na zpět a držím pořád zavřené oči.

„Elisabeth, jsi tak frustrující," šeptá mi.

„Já vím, já vím Nate, ale to ty jsi taky." Proč mě to k němu tak moc táhne? Odpověď na to opravdu neznám. Jeho postava, obličej a už jen ten fakt, že je to první člověk o kterém jsem řekla, že je dokonalý. První, co mě kdy políbil. Co to sakra dělám. Vždyť mám myslet na..

„Nate, prosím počkej," povím mu tiše a mírně se od něj odtáhnu. 

„Co se zase děje?" zeptá se zadýchaně.

„Moje matka, říkala, že mi pomůžeš." Jeho oči se rozšíří a následně ode mně odstoupí a zakouká se z okna ven. On se mnou zase odmítá mluvit? Nechce mi nic vysvětlit. Nikdy. 

„Nate, mluvím na tebe," říkám mu. Dlaň mu položím na záda a jemně ho hladím. Nahoru a dolů. 

„Elisabeth," zasičí.

„O co ti jde, ani ne před minutou si mě líbal a nemůžu se tě dotknout?" 

„Prostě to nedělej!" zařve na mě. Teď jsem to já, která ustoupí o několik kroků. Zaráží mě, jak moc náladový dokáže být. 

„Omlouvám se," zašeptá po chvíli to ticha. Překvapí mě, ale slzám neubráním.

„Jen na to nejsem zvyklý," vysvětluje. 

„Jsi tak náladový. Dokážeš během vteřiny vehnat člověku do očí slzy." Propaluje mě pohledem. Jak jiné od toho, co dělá jindy.

„Elisabeth, jsem jaký jsem, jestli chceš, nemusíme se už nikdy vidět."

„Nate, bydlíš sakra naproti mně." Už nepláču.

„Odstěhuju se. Zmizím ze tvého života jako vzduch."

„Já, já tohle nechci. Nechci být bez tebe. Myslím na tebe každou vteřinu mého života. Snažím se na tebe nemyslet, ale." Hlas se mi zlomí a do očí se mi derou slzy. Ach ne. Zase pláču. Já nechci.

„Nebreč sakra," řekne hrubě.

„Pláču kvůli tobě, copak to nevidíš?" 

„Nestojím ti ani za jednu slzu," říká mi. 

„Tak moc tě nenávidím," zašeptám.

Fade [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat