Fade [CZ]

18.Kapitola

Na hrudi cítím tlak, takový, že moje dýchání přestává být pravidelné. Oči mám pořád zavřené, nechci je otevřít, protože ví, že budu muset čelit všem odporným věcem. Strávím celý život nad přemýšlením, jak jsem mohla žít. Jo, to bude asi nejjednodušší. Někdy si přeji, aby můj život byl jedna velká lež, ale svět ke mně nebude tak milosrdný. Pomalu otvírám oči a s překvapením se probouzím ve svém pokoji. Žádná zmínka o dalších lidech, jak je to ale.. Kam odešel ten strážník? Potřebuji vědět, co se stalo a jak jsem se dostala do postele. Podívám se na hodiny, které ukazují něco po 11 ráno. Co je to za nesmysl vždyť to bych musela spát tak 15 hodin. Zmateně jsem se natáhla k telefonu a vytočila číslo na policii.

„Policie Birmingham u telefonu Fabian prosím," promluvil mužský hlas v telefonu.

„Dobrý den tady Elisab.." Než jsem stačil cokoliv říct, naproti telefon někdo položil. 

„Halo?" zavolala jsem.

„Halo!" volám znovu, ale pípání mě ujistilo v tom, že to můžu rovnou vzdát. Tohle má být nějaký vtip že? Zkouším to znovu, ale marně. Už to ani nepípá, museli zablokovat moje telefonní číslo. Jsem naprosto zmatená a abych řekla pravdu nejsem schopna ani popadnout dech a moc šokovaná jsem. Já asi bych měla jít za Nathanielem a omluvit se mu za svoje předešlé chování. Musím uznat, že jsem se chovala jako zbabělá malá holka. Jen jsem v tu chvíli nevěděla, co odpovědět. S menší bolestí hlavy jsem se zvedla z gauče a vyrazila směr protější dveře. S mým překvapením stál u nich a snažil se strčit klíč do zámku. 

„Nate?" promluvila jsem. Přestal s chrastícím zvukem klíčů a pootočil hlavu směrem ke mně.

„Elisabeth," zavrčel hlubokým hlasem.

„Já chtěla jsem se ti omluvit," řekla jsem tiše.

„Já nic slyšet nechci," odfrkl si a opět začal strkat klíč do zámku. Ani jsem se nenadála a práskl dveřmi.