Fade [CZ]

9.Kapitola

Voda začínala být každou vteřinou studenější, tak jsem se pro jistotu rozhodla opustit vanu. Na mojí nahou kůži ihned dopadl závan chladu. Ručník jsem si obmotala okolo těla a vydala se do ložnice, kde jsem se převlékla do pyžama. Popošla jsem k oknu a koukala jsem na noční Birmingham, je to úžasné město, ale srdce jsem nechala v USA. 

„Sakra!" uslyšela jsem z chodby silný mužský hlas. Rozhodla jsem se ignorovat možnost, že by se sem chtěl někdo vloupat a pohodlně jsem se usadila do křesla naproti oknu. Po pár minutách jsem uslyšela ránu jdoucí jak jinak než z chodby. Stoupla jsem si před vchodové dveře a poslouchala, jestli se to náhodou neuklidní.

„Už toho mám dost!" zakřičel opět neznámy muž. Pomalu jsem otevřela dveře a vykoukla jsem ven. Muž bušil do dveří naproti. Oblek, který měl na sobě byl napnutý na jeho svalnatém těle.

„Pane, jste v pořádku?" Vešla jsem ze dveří a přešla blíž k němu.

„Kdo jsi jako myslíš, že jsi?" zaječel na mě. Vzhlédl ke mně a jeho propalující pohled mě děsil víc než cokoliv v mém životě.

„O, O, Omlouvám se, jen jsem myslela, že vám není dobře," řekla jsem vystrašeně. Prohrábl si svoje strniště a přiblížil se ke mně.

„Myslela jsi špatně, takže se seber a vypadni odsud," zavrčel na mě a já bez toho aniž bych pohlédla do jeho očí jsem utekla jako malá holka. Zabouchla jsem za sebou dveře a vzápětí je hned zamkla. Proběhla jsem chodbou rovnou do postele. Zachumlala jsem se pod peřinu a snažila se zapomenout na to, co se stalo před malou chvíli. Ten muž. Ten muž byl zvláštní, ale nemám z něj dobrý pocit. Vypadal, že mu je něco kolem 30. Jeho postava byla mnohem vyšší než ta moje. Mohl mít tak metr devadesát. Hnědé kadeře mi připomínaly mého idola z dětství. Zítra je těžký den a já se musím vyspat, do rukou jsem si vzala bratrovu mikinu, nasála jsem jeho vůni a při pohledu na obrázek nás dvou, který ležel na nočním stolku jsem usnula.