Fade [CZ]

57.Kapitola

„Nate?" Otočila jsem se koukla se na něj, jak sedí v tureckém sedu s hlavou v rukách. Svoji dlaň jsem položila na jeho ramena, avšak cukl stranou.

„Tobě se líbí že?" zeptal se mě a koukl na mě.

„Co to plácáš?" řekla jsem šokovaně.

„Já jsem kurva věděl že jsme sem neměli jezdit."

„Bože, Nate nelibí se mi." Mírně jsem vykřikla.

„Viděl jsem, jak se na tebe dívá." Podíval se na mě znechuceně. Proč mi tohle dělá? On nechápe, že bych dýchala jen za něj a ne za někoho jiného. Přivedl do mého života něco, co jsem potřebovala.

„Prosím nech toho," zašeptala jsem a vzlykla.

„Kotě, neplač omlouvám se, jen mě to rozhodilo," vysvětlil a otočil se na mě.

„Smířila jsem se, že mě nebudeš milovat, ale mohl bys začít vážit toho, že já miluji tebe." S těmito slovy jsem se rozešla do kouta k oknu a sedla si na parapet a zachumlala jsem se do deky. Měla bych si tohle pořídit do svého budoucího domu, protože tohle je naprostá nádhera. Na okno pořád dopadají kapky deště a nevím, jestli být ráda, že ten idiot mi nic neudělal nebo být smutná z Nathaniela.

„Tohle neříkej bejby," říká mi tiše.

„Je to pravda." Koukám se na les přede mnou a napadá mě, co když se tam někdo v tuto chvíli ztratil nebo, co když tam někdo někoho zabil.

„Nikdo jsem nemiloval, ale bez tebe nemůžu žít. Byl jsem bez tebe pár dní a v byl jsem tak moc prázdný. Když jsem s tebou, tak jsem plný pocitů a cítím, že na mojí osobě někomu záleží. Já opravdu nevím, co dělat." Posmutněl.

,,Miluju tě ať jsi jaký jsi."