Fade [CZ]

50.Kapitola

Krajina ubíhala přímo před mým a očima a já se nemohla vynadívat na tu nádheru. Je sice tma, ale i tak si dokážu představit, jak krásně to musí vypadat ve dne. Projíždíme už několikátou minutu kolem lesa, proto si to říkám. Přírodu jsem měla od jak živa ráda. S bráškou jsme chodívali po našem místě, které se nacházelo jen pár kilometrů od našeho domečku. Pamatuji si na jezero u kterého jsme si vždycky roztáhly deku a leželi až do západu slunce. Povídali jsme si snad několik hodin v kuse a vůbec se nezdálo, že jsme tam strávili celý den.

„Hej kotě, jsi v pohodě?" vyrušil mě  z mého myšlení Nathanielův hlas. Ale ne. Chci zpátky do svého snu, je mnohem lepší než realita. Koukla jsem na něj. Je tak krásný. 

„Jsi v pořádku?" zeptal se mě zmateně. Zakroutila jsem hlavou na důkaz nesouhlasu.

„Všechno je v pořádku." Ujistila jsem jej. Přesunul jeho mohutnou ruku na moje stehno, které jemně zmáčkl. 

„Heej, co si to jako dovoluješ?" řekla jsem mu se smíchem. Zazubil se na mě a pokračoval v pozorování cesty. Pro jistotu. 

„Spi, kotě." Kroužil po mém stehně tam a zpátky. 

„Co když usneš?" 

„Neusnu, neboj," říká mi.

„Nebudu spát." Svou ručku jsem začala hladit tu jeho. 

„Víš, tohle jsem nezažil. Nikdy s nikým." Svraštím obočí a začnu ho zkoumat.

„Jak to myslíš?" 

„Takový pocit, že mám někoho na kom mi záleží."

„Taky ho neznám," řeknu mu s úsměvem. 

„Ty jsi taková malá nevinná ďáblice." Krásně se usmíval na MŮJ účet. 

„Css, já a nevinná? Nikdy." Asi mi to divadélko nevychází.

„Hej, Beth, já vím všechno. Na mě nic, takového neplatí." 

„Zdá se mi to nebo se mi právě teď posmíváš?" 

„To bych si nikdy nedovolil má paní." Bouchnu ho do ramene a se smíchem se kouknu zase z okna. 

„Najdi tam nějaké cédéčko." Hned vzápětí se začnu hrabat v hudbě, kterou tady na mě nastražil.

„Britney Spears? Vážně?" Můj smích zaplaví celé auto. 

„Dej to zpátky, to album jsem dostal sod svého kamaráda když mi bylo 20 a dal mi ho jen proto, protože byla v té době ikona americké pop music." Hned mi začal vysvětlovat.

„Jo, jo jasně." Ironicky jsem si odfrkla a pokračovala v prohlížení. Musím, ale uznat, že jeho výběr je rozsáhlý. Má tu jak osmdesáté léta až po dnešní taneční hudbu. 

„Ty posloucháš Lanu Del Rey?" Střelila jsem po něm pohledem.

„Jo, obvykle si ji pouštím před spaním," poví mi klidně.

„Já taky." Zaculím se.

„Už tam něco vyber Beth."

„Fajn, fajn James Brown. Cože?" Hned jak jsem jej uviděla, tak jsem věděla, že tohle je to pravé.

„Neříkej mi, že ty ho znáš." Směje se. 

„Tohle je teprve ikona Nate." Autem se rozezněl měděný hlas černocha, kterého jsem si před sebou představila.

„This is a man's world, ta je moje oblíbená," zašeptá mi. 

„Jo, je to nádhera." Ač jsem říkala, že neusnu, tak mě moje hlava zklamala a s dokonalým hlasem se kterým usínám se vydávám na cestu do říše snů.