Fade [CZ]

21.Kapitola

Upravuju si bílou košili, která je zastrčená v černé sukni, prohrábnu si svoje dlouhé medové vlasy a s myšlenkami na svůj prví den ve škole se vydávám pryč z bytu. Po dvou dnech procházím kolem jeho dveří, snažím se nezastavit a nevtrhnout k němu s tím, že bych se mu konečně postavila, ale nejsem tak odvážná. Projdu hlavním chodem jako blesk a pokračuju ulicemi Birminghamu až k  mojí cílové stanici. 

Když konečně stojím před svou vysněnou školou, tak jsem překvapená kolik studentů a loučících se rodičů se svými dětmi tu je. Oproti tomu, co tu bylo předtím, vlastně tady nikdo nebyl. Když se tak koukám po obličejích, tak abych řekla pravdu, nevidím tady ani jednu sympatickou tvář. Každý se tváří povrchně a nafoukaně, co jsem také čekala, když jsem na soukromé vysoké škole. Procpala jsem se skrz všechny dovnitř a očima jsem bloudila, kde mám k sakru jít. 

„Hledáš něco?" promluví ke mně černovlasý, kučeravý mladík. 

„Ahoj, já hledám svoji třídu nebo cokoliv," řekla jsem a pousmála jsem se nad jeho pobaveným výrazem.

„Obor?" Pozvedl obočí. 

„Anglická literatura," zamumlala jsem si pod nosem a poodstoupila od něj. Koženou bundu měl přehozenou přes pravé rameno a na sobě má bílé upnuté triko s dlouhým rukávem a k tomu černé džíny. 

„Děje se něco?"

„Ne proč?" 

„Že mě tak pozoruješ." Zasmál se.

„Jen jsem se zamyslela, pomůžeš mi teda?" zeptala jsem se. Koukal na mě přes modré očka a já se snažila nečervenat, protože jeho úsměv byl velice nakažlivý. 

„Jo, pojď se mnou," rozešel se ode mně a já cupitala směrem za ním. Je zvláštní, že mi přijde pohledný zrovna tenhle typ kluka. Jeho pleť je snědá, ale oči, které září na kilometry daleko.

„Tak jsme tady." Zastaví se před třídou ve které sedí jen nespočet studentů. 

„Děkuji, jsi moc hodný," zašeptám a chci se rozejít do třídy, ale jeho ruka mě zastaví. Vzhlédnu k jeho obličeji.

„Smím znát tvé jméno?" Usměje se.

„Elisabeth," řeknu tiše.