„Bene!?" šokovaně jsem vyslovila jméno muže, který měl být mrtvý. Za to jsem za ním viděla bezvládné tělo Metthewa.
„Ale, drahá Elisabeth, věděl jsem, že se k tobě nějak dostanu." Usmál se a mě ztuhla krev v žilách.
„Zabít tvého bratra byla větší hračka než ty. Ty jsi zkurveně chytrá a navíc máš u sebe tohohle našeho bývalého kamaráda." Každé slovo, které řekl se mi zarývalo do paměti a moje srdce bije tak rychle, že už ani necítím nohy na zemi. Nemohla jsem nic říct. Nic. Byla to přece nehoda. Nate stojí nehybně za mnou a mám pocit, že tam skoro není.
„O čem to mluvíte?" Můj hlas zní rozklepaně, jsem vystrašená. Vůbec tomu nerozumím.
„Tvůj otec se neměl zaplétat s mafii a tvůj bratr neměl být hloupý a nesnažil se ho zachránit." Zasmál se
„Ty jsi mi zabil bratra?" zaječela jsem na něj a postoupila jsem k němu o jeden krok. Zbraň držel podél těla v levé ruce.
„Já ne. To on." Ukázal na muže, kterého jsem z celého srdce milovala.
„Cože?" řekla jsem tiše. Otočila jsem se na něj a on s chladným výrazem koukal na můj ubrečený obličej. Přešla jsem k němu.
„Je to pravda?" zašeptala jsem.
„Je mi to líto," promluvil. Neuhnul ohledem od té doby, co jsem se na něj podívala. Ruka mi vystřelila k jeho tváři aniž bych si to uvědomila. Utekla jsem, tak rychle, jak jen to šlo.
Už nevím, jak dlouho běžím, ale už dlouho to nevydržím. Nohy mě neposlouchají a slzy pořád stékají po mé tváři. Co si tím vůbec dokážu, že poběžím kilometry daleko, ani nevím, kde jsem. Zastavila jsem se, nadechla se a sedla si na kámen, který byl přede mnou. Co teď se mnou bude, nikoho nemám. Nemám nic. Nathaniel mi dával naději na lepší život, byl všechno co jsem měla. Je to hrozný, snažila jsem se dát do našeho vztahu? všechno, ale bůh to ta nechtěl. Jsem tak unavená. Potřebuju ho tady u sebe, opřít se o něj, ale on je někde pryč, zakrytý temnotou. Měla jsem ho vůbec někdy? Co to všechno znamenalo? Já jsem myslela, že mám všechno pod kontrolou, ale přitom si odcházel ode mně směry, které mě nikdy nenapadly, že bys v nich mohl šlapat. Potkala jsem ho asi v časech, kdy se vydával na cestu sobeckosti, lhaní a pokrytectví. Věděl, že ho miluju, mohl mě nechat jít, ale asi si užíval moji nevinnost.
Když se moje nohy chtěli dát do pohybu, tak jsem upadla a v tu chvíli jsem viděla černo před sebou.