Fade [CZ]

60.Kapitola

Probouzím se s bolestí hlavy a nekonečnou tmou, když jsem otevřela oči.  Ležela jsem v měkké posteli a byla jsem zakrytá dekou až po uši. Zmateně jsem sebou škubla a tím jsem ze sebe pokrývku strhla. Sedla jsem si a hlava se mi začala točit jako kolotoč. Promnula jsem si spánky a snažila se vstát, ale uslyšela jsem kroky. Okamžitě jsem si lehla znovu do postele a nehybně koukala do do tmy. Dveře se s vrzáním otevřely a vzápětí zavřely. 

„Vím, že jsi vzhůru," řekl mi známý hlas.

„Jdi pryč," promluvila jsem do deky a poslouchala, co mi zase poví.

„Elisabeth, podívej se na mě."

„Nechci se na tebe už nikdy podívat," pověděla jsem mu a mohla jsem jen tušit, jak asi teď vypadá jeho dokonalá tvář. 

„Když jsem tě tam viděl, tak bezvládně ležet, uvědomil jsem si, že o tebe nechci přijít."

„Na to si přišel až když jsem málem umřela?" Teprve až jsem ze zlosti otevřela oči, tak jsem si uvědomila, že už tady není taková tma, jak jsem si myslela. Stál vedle postele, v tmavě modrých teplácích a bílém triku a koukal na mě. Přímo na mě.

„Beth, já, já byl jsem jeho kamarád," zašeptal.

„Co prosím?"

„S tvým bratrem, byli jsme přátelé."

„Ty jsi zabil svého kamaráda a mého bratra a teď tady tak stojíš a říkáš mi to jakoby se nic nedělo?" zaječela jsem z posledních plic, protože jsem měla pocit, že kdybych řekla další slovo, tak zase upadnu do mdlob.

„Nech si to kurva vysvětlit, vůbec nevíš, jak to bylo," řekl rázně a posadil se do křesla naproti mě.

„Mluv." Dívala jsem se na každičký kousek jeho obličeje, kde bych mohla zachytit náznak něčeho, co by mi pomohlo v rozhodnutí ho nezabít.

„Byli jsme parťáci, chodívali jsme spolu do baru, ale jeden večer se něco stalo. Tvůj bratr věděl, že tvůj otec je zapletený s drogama, ale snažil se to skrývat jak před tebou, tak před ostatními. Víš, v tu noc jsme se dobře bavili, všechno bylo dokonalý, až do chvíle, kdy jsme přicházeli k vašemu domu. U váš bylo rozsvíceno a byly slyšet nějaké hlasy. Oba jsme v tu chvíli věděli, že něco není v pořádku, proto mě poslal podívat se na tebe a on šel za svým otcem. V ten den před několika lety jsem tě viděl poprvé, byla jsi tak mladá a tak nádherná. Stál jsem před tebou a hlídal tě jako poklad po dobu než přišel osudný okamžik. Do pokoje vstoupil muž, který mi dal na výběr. Buď zabiju tebe nebo tvého bratra," povídal mi snad příběh z amerického dramatu nebo je to všechno jeden blbej sen.

„Zemřel pro tebe Beth," zašeptal na konec a moje srdce poskočilo. Po lících mi stékají slzy a nekontrolovatelně začínám plakat.

„Nate, chápeš, jak moc tě miluju a ty mi tady.." Nemohla jsem to doříct, jsem vyčerpaná.

„Taky tě miluju Elisabeth." V ten moment jsem k němu zvedla zrak a zůstala na něj zírat.