Do rukou jsem vzala obě sklenice naplněné bílým vínem a odnesla jsem je na stůl do obýváku.
„Zapálila jsi svíčky." Usmál se a zastavil se u fotografie.
„Na té fotce jsi šťastná," řekl mi.
„Ano, byla jsem." Vzpomínám si na to jako by to bylo včera, ještě teď cítím vůni stromů.
„Chutná ti to víno?" zeptal se.
„Ještě jsem to nestihla." Hned poté jsem uchopila sklenici a napila se.
„Tak?" S očekáváním si sedl vedle mě a pobaveně mě pozoroval.
„No, čekala jsem, že to bude chutnat hůř. Je to kyselé, hořké, ale je to i sladké, takže ve finále mi to chutná," odpověděla jsem.
„Jsem rád, že ti chutná Elisabeth." Jeho úsměv je lék na všechny rány v mém těle. Proud procházející mnou, pokaždé, když se na mě podívá. Koukla jsem se do jeho očí a přistihla ho přitom, jak důkladně mě pozoruje.
„Jsi krásná," řekne mi. Žmoulala jsem konec svého svetru a chtěla jsem přestat vnímat to horko, co mě polilo. Proč jen musím být tak stydlivá a bezbranná. Vždyť já ani nevím, co mám dělat. Nikdy jsem se ani nelíbala, na tož dělala něco jiného.
„Nate, já, já nemám moc ponětí, co ti v tuto chvíli říct," zašeptala jsem.
„To je v pořádku," pověděl mi. Neseděl ani tak blízko, ale cítím, že moje tělo je napjaté víc než by mělo asi v tuto chvíli být. Jsem nervozní a plná očekávání. Dokonale jsem si naplánovala sboje první rande, které se nikdy neuskutečnilo, tak bych snad mohla využít nějaké střípky, které se pamatuji.
„Přitahuješ mě Nate," řekla jsem mu. Jeho zorničky se rozšířily a pobavením se začal usmívat.
„Jsi ta nejroztomilejší žena, kterou jsem kdy potkal." Poposedl si a opět se napil ze své sklenice a nechal si jí u sebe.
„Proč, proč si byl ke mně tak hnusný?" zeptala jsem se ho a mělo mě napadnout, že to nebyl dobrý nápad.
„Protože si tě nezasloužím a snažil jsem se, aby ses ode mně držela dál."
„Taky nejsem svatá."
„Jsi Elisabeth, právě že jsi," šeptá. Asi by bylo lepší kdybych měla za sebou několik vztahů, abych nemusela čelit takovým věcem. Možná, že by se se mnou vůbec nebavil a rovnou chtěl sex. Bylo by to určitě jednodušší, ale já taková nejsem. Vstal bez toho aniž by něco řekl a stoupl si před okno, zase. Měla jsem potřebu to udělat také. Je paže se skoro dotýkala té mé a moje srdce bilo jako o závod. Aniž bych si uvědomovala následky, tak jsem pomalu sunula svojí malou dlaň k té jeho. Pocítila jsem horkost, která z něj vyzařovala a letmým dotykem jsem se zahákla do té jeho.
Abych se vám ozvala po nějaké době :D jak se vám to líbí? chcete něco změnit? Já se začínám pomalu, ale jistě zamilovávat do toho příběhu a do toho co mám v plánu ♥