Fade [CZ]

35.Kapitola

„Elisabeth," zavolal na mě, ale moje tělo se shodlo s hlavou a kráčím,, tak rychle, jak jen mi nohy stačí. 

„Elisabeth, sakra zastav se!" vykřikl a mě za zápěstí. Už mám promočené tváře a opravdu s ním nechci mluvit.

„Co ještě chceš Nate!" zaječím. Mám pocit, jako bych si odstranila hlasivky, protože hned pociťuju pálení v krku. 

„Přestaň sakra brečet," říká mi stroze. 

„Mám se smát?" zeptám se ironicky.

„Proč to prostě nenecháš plavat?"

„Protože nemůžu chápeš!?" ječím tady přes celou ulici. Lidé kolem nás procházejí a myslím si, že většině došlo, že se nemají radši dívat, ale najde se pár jedinců, kteří se otáčí. Ani si neuvědomuji, jak moc mi svírá zápěstí.

„Nechovej se jako malá Elisabeth," vyplivne. Já se chovám jako malá? Já jsem nikomu nenaznačila, že ho chci a pak ho odkopnu jako kus odpadku.

„Ty jsi neskutečný," vřískám a volnou rukou ho bouchnu do hrudi.

„Nerozumím ti, nic spolu nemáme, byla to jedna zkurvená bezcitná pusa," poví mi jednoduše. 

„Bezcitná," zamumlám si tiše.

„Bolí to Nathanieli, pusť mě," řeknu prosebně. Drtí mi ruku. Nepouští mě. Bolí to. Bože, kdo to je? Znám ho vůbec?

„Sakra pusť mě!" vypísknu a snažím se vyprostit z jeho sevření. Cítím jak tlak na mojí ruce ustupuje. Prsty, které se do mě ještě před chvíli zarývaly pořád vidím. Ta jeho horkost tam pořád je. Pálí to.

„Už nikdy se mě nedotýkej," řeknu tiše a teď už vím, že mě nezastaví. Nechávám ho tam stát uprostřed zasněžené ulice. Slzy se opět derou ven a já po několika metrech zastavuji a propuknu v pláč.

„Ne, ne, ne.." Brečím si do promrzlých rukou. Pár chvil jen tak stojím a začíná mi být nekonečná zima. Je neděle a potřebuji se ohřát, zkusím zajít do mé kavárny. Je to odtud jen chvíli. Přijdu ke vchodu a s povzdechnutím zjišťuju, že je zavřeno. 

„Sakra," zakleju si sama pro sebe. 

„Chcete dovnitř?" promluví na mě z nenadání paní, kterou tu potkávám každý den.

„Ano, relaxuju tady," vysvětlím.

„Pojďte, pustím vás, musím si tady něco vyřídit."

„Jestli by to nevadilo, budu šťastná," říkám ji.

„V pořádku, jsem Gretta," představí se.

„Já Elisabetj," povím na oplátku. Podáme si ze slušnosti ruce a společně vcházíme do kavárny. Když tu nikdo není, jeto tu ještě kouzelnější než obvykle. Klid a brblání se ztratilo někdo ve vesmíru, konečně klid.

„Dáš si zelený čas že?" zeptá se mě. Přikývnu a vydávám se na svoje místo. Už ani nevím, kde jinde bych si sedla, nějakým způsobem jsem si na tohle místo zvykla.

„Kdyby jsi něco potřebovala, stačí zavolat. Budu vzadu." Usměje se na mě a na stůl mi mezitím pokládá světle růžový hrnek s býlím okrajem a odchází za roh. Konečně sama. Musím se pozastavit nad skutečnostmi, co se staly v posledních chvílích. 

Nathanielova blondýna s červenou rtěnkou po celým ksichtu - Je arogantní a krásná. Může si s ním dělat, co se jí jen zlíbí. Natehovi to očividně nevadí a má jí rád, ale o tom by se dalo diskutovat, protože on tvrdí, že nemá rád nikoho, takže to je sporné. Zřejmě s ním prošukala kdejakou místnost, takže bych se tím radši neměla vůbec zaobírat. 

Pak je tu Nathanielova násilná stránka - Už několikrát mě drtil ruku, jo vím, možná to přeháním, ale nejsem na to zvyklá. Hm, ani nechci vědět, jak se musí chovat při sexu nebo, když..ale očividně pohledné blondýnce to nevadí. Tak mě napadá, že by se snad spokojil i s gumovou pannou nebo ženskou, které zaváže přes pusu šátek a bude  ho poslouchat.

Agresivní Nathaniel - Mohla bych to přirovnat dítěti, které stojí v supermarketu a nutně potřebuje hračku, která se před ni nachází, ale je příliš drahá na to, aby si ji rodiče mohli dovolit. Agresivita je jedna ze stránek, které nejsou sympatické nikomu, alespoň si to myslím. 

Nádherný Nathaniel - Jediná vlastnost, která je na něm obstojná.  Ani bych neřekla, že je krásný, protože on je dokonalý. Každá žena podívajíc se na jeho tvář, žasne úžasem. Dokáže vás obalamutit pouhým úsměvem.

Nathanielovi hnědé oči - Nepopsatelný pocit, který vámi prochází, když na vás hledí. Doslova mě šokovalo, jak oči dokáží způsobit takový pocit. S úžasem říkám, že jsem nepotkala muže, který by mě tolik přitahoval

Má nevinnost - Jsem zaslepená touhou po něm a po jeho dotycích, to je jediné, co si přeju. Jsem jiná. Jsem prostě knihomol s vlastnostmi koho? Anděla?. Prožívám poslední roky nejhorší muka a komu za to vděčím? Svým rodičům, bratrovi, který už tu není se mnou. To je ten důvod, proč nechci chodit večer ven. Chci jen splnit svoje sny a žít pro ně. Musím žít i za něj, protože umřel dřív, než byl schopný si začít užívat. Milovala jsem ho jako nikoho ve svém životě, byla to čistá, pravá láska. Sourozenecká. Napořád se budu cítit sama. 

Můj sakra přepychový byt - Jedna dobrá vlastnost je, že nemusím platit nájem. Jo je to novinka i pro mě. Je sice nemožné, aby se každému povedlo to co mně, že dostane byt, dokonalý byt zadarmo. Není to nic, co jsem si přála, protože jsem si vždycky na všechno chtěla vydělat sama, ale to moje rodiče jaksi nezajímá. Nejhorší fakt na mém bytu je, že se nachází přímo vedle jeho.

Dnes jsem se překonala a napsala dloooouhou kapitolku, doufám, že máte radost.

Much Love Veronica ♥