Fade [CZ]

42.Kapitola

Svět se netočí jen okolo mě a okolo věcí, které se mi líbí. Na všechno vždycky přijdu až je moc pozdě, ale Nathaniel je tak nepopsatelný člověk. On má totiž dojem, že se ten svět točí JEN kolem něj. Jeho ego nesahá ani na konec vesmíru, chtěla bych, aby mi dal alespoň ždibec z jeho namyšlenosti. Strávím snad celý život přemýšlením? Tohle přece není normální. Je mi každou chvíli dvacet a zatím jsem ze světa viděla. Nic. Moje představa na krásnou budoucnost se pomalu ale jistě vytrácela někde v neznámu. Žiju v realitě, kterou se snažím přebarvit na svůj vysněný příběh, ale co  toho mám? Jen smutek. Telefon mi začne hučet u ucha.

„Ano?" řeknu roztřeseným hlasem.

„Jsem idiot, omlouvám se." Jeho hlas je hluboký a překvapivě tichý a klidný. Tak náladový.

„Takhle to dál nejde. Jsem naprosto vyčerpaná." Dlaň si položím na čelo a hlasitě vydechnu  všechen vzduch z plic.

„Ani nevíš, jak jsem zníčenej já," povídá mi. Nevypadal, že by ho tahle situace mezi námi nějak trápila. Pokaždé, když jsem vážná a snažím se s ním mluvit normálně, tak se tváří naprosto lhostejně. 

„To je směšné Nate." Zavěsím. Hraje si se mnou jako kočka s klubkem nití. Mobil jsem vypnula, protože vím, že by mi zavolal znovu a už by nebyl milý. Dřív než stačím usnout, tak slyším bouchání na dveře. Bože, nemůže mi dát na chvíli pokoj? 

„Chci být sama," řeknu hlasitě, ať mě slyší. 

„Otevři ty zkurvený dveře, chci si jen promluvit." Slyším ho. Moc dobře ho slyším. Chtě nechtě vstávám a pomalým krokem jdu ke dveřím. Stojí tam. Opřený o stěnu s rozcuchanými vlasy, nejvíc sexy pohledem a rozepnutou bílou košilí. Měl jí i před chvíli? Nějak jsem nemyslela na to, co má na sobě. Bez jediného pohledu, kolem mě prošel a odkráčel rovnou do mé ložnice. Co to sakra? 

„Nate, ráda bych šla do obýváku." Můj hlas jsem byl v tu chvíli sebevědomí. Dokud se na mě nepodíval. Kolena se mi začaly třást a dlaně se potily jako nikdy předtím.

„Nebuď nervozní Beth," zavrněl do ticha. Ach. Je tak krásný až mi to bere dech. S tím jak tam sedí a kouká na mě. Není snad dokonalejšího člověka. 

„Nejsem." Před chvíli jsem si věřila, že bych s ním dokázala zahájit jakousi hádku, ale teď? Jsem ráda, že mě nohy udrží pevně na zemi. 

„Jsi tak nádherná ženská, uvědomuješ si to? Jak přitažlivá si?" Nespustil ze mě zrak a moje líce hoří. Plameny vzrušení mi šlehají z očí a já sotva popadám dech. 

„Líbí se mi, když tam stojíš, celá nesvá. Čekající na každé moje slovo." On snad nepřestane mluvit. Každou další větou cítím jak nohy stlačuju víc k sobě. Je to tak intenzivní. 

„Pojď ke mně Elisabeth," řekne chraplavým hlasem a natáhne ke mně ruku. Bojuju s tím co teď udělat, ale sama sebe jsem přistihla při tom, jak se moje rty zvedly do mírného úšklebku a moje nohy se vydaly k němu. 

„Sundej si ty titěrné leginy," zachraptěl. Proč si právě teď sahám po lemu mých kalhot a stahuju si je dolů? 

„Tak je to správně Beth." Hraje si s mým jménem a to mě rozpaluje ještě víc. Stojím před ním ve svém svetru, který mi zakrývá, alespoň kousíček mých stehen. Dotkni se mě. Prosím.

„Na co myslíš?" Mluví tak tiše, ale mohutný hlas, kterým mě dostává do kolen není ani zdaleka to poslední, co je na něm ohromné. Jeho rty. Jsou tak plné a měkké. 

„Já, já.." Přestanu mluvit, protože konečně pocítím jeho ruku na mé rozpálené kůži. Probůh. Jemně přejíždí přes chloupky na mých stehnech. Na  rtech mu pohrává dokonalý úsměv. Tenhle pohled si budu pamatovat do konce svého života. 

„Jak se cítíš Beth?" Naše oči se střetnou a já roztávám ještě víc než před chvíli. 

„Je mi horko," zašeptám a zavřu oči. Tak moc se stydím. Jsem tak rozpálená, že mě nezchladí vůbec nic. Nic. Když uslyším jeho tlumený smích, tak se začnu usmívat. 

„To byla snad ta nejroztomilejší věc, co jsem kdy slyšel," zabroukal pode mnou. Jeho ruka cestuje výš až k mému pasu. Ne. Co to děláš. Nebojuju s ním, jen čekám. 

„Máš tak hebkou kůži. Chci tě celou slíbat Elisabeth." Cítím jak mi všechno od pasu dolů pulzuje v rychlých intervalech. Hladí mě. Oči mám pořád zavřené, vychutnávám si to. Nikdy jsem se tohle neprožila. Jeho horké rty se dotknou mé rozpálené kůže. Ach ne. Další polibek. Další. Další.. Cestuje po mých stehnech, kolem lemu mých kalhotek. 

„Úplně hoříš." Zasměje se, v tu chvíli cítím jeho zuby na mé kůži. Podívám se na něj. Je skloněný mezi mýma nohama. Ruce má zapřené o podlahu. Přichytí mě při civění na něj, dívá se na mě a přitom se jeho ruka sune pomalu nahoru. Zataví se. U mého klínu. Proboha. Jeho prsty mě pohladí přes kalhotky. Přesně tam.  Nespouští ze mě zrak a to mě uklidňuje. Ne moc, ale..

„O můj bože, jsi úplně vlhká Elisabeth," zabrouká. Jeho dech dopadá na moje stehna a to způsobuje ještě větší tlak. 

„Co s tebou mám k sakru dělat," zabručí a vykouzlí na mě ten ohromně dokonalý úsměv.

Prvně se vám chci moc omluvit, za to, že nebyly části pár dnů, ale měla jsem osobní problémy a v tu chvíli bylo pro mě důležitější vyřešit je. Doufám, že jste neopustily mě ani tenhle příběh, protože jsem z tohoto dílu rozpálená jak Beth :D Do komentářů mi dejte vědět, jak jste na tom vy :* 

Much love ♥