Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Nepozornost

Celou tu dobu se mě na něco vyptával.
Je docela výřečný.
Už jsem o něm věděl snad vše.
Začínala mě bolet hlava z přebytečných a hlavně zbytečných informací.
„Můžeš mi vysvětlit, proč máš kolem sebe tolik černé karmy? Nezdá se mi, že jsi postrach města, natož abys vůbec někoho dokázal zabít. A to jsem ještě nemluvil o tvých no..." podíval se na mě čokoládově hnědýma očima a rukama si naznačil rohy.
Dobří démoni povětšinou rohy nemají, ale pokud ano, hodně světlé a většinou nejdou ani vidět. Pravě tenhle případ byl William, jenž se mi představil teprve před chvílí.
Nechtěl jsem mu odpovídat a už vůbec mu sdělovat svou minulost. Přece každý má nárok na trochu soukromí. Před chvíli mě chtěl zabít a teď..
„Ještě jsem se ti neomluvil za to, že jsem tě postřelil." podotkl a zkoumavě si mne prohlížel. Mávnul jsem rukou, na tom nezáleželo.

Prošli jsme kolem malé skupinky lidí, jenž se něčemu smáli.
Jeden z nich se ale od kolektivu odtrhl a díval se mým směrem.
Později mu spadla brada, když se můj pohled přes sklíčka slunečních brýlí střetnul s tím jeho.
„Vidí mne." řekl jsem nahlas a vzhlédl na Williama, jehož pohled směřoval samým směrem, na onoho kluka opodál.
Takže přece jen se zde někdo "výjimečný" nachází!

Po pár minutách jsme mu zmizeli z dohledu. William mne stále následoval. Nebyl jsem mu schopný nic říct, než mi sám osud pomohl.
„Asi budu muset jít." podíval se na zápěstí s malinkými hodinkami, kde se pohybovala ozubená kolečka.
Kývl jsem, a už bez něj jsem přecházel ulici.
Hlučné dopravní prostředky projížděly kolem mě, ale moje pozornost jim nepatřila.

Uslyšel jsem něco hlasitějšího, než obyčejné auta, s kterými mne William seznámil.
Ani jsem se nestihl otočit, když mě něco žduchlo a odhodilo na chodník.
Lekl jsem se, ale dokázal jsem v tom okamžiku spatřit obrovský nákladní vůz troubějící, snažící se zastavit.
Pneumatiky vydaly nepříjemný zvuk.
Sedl jsem si a hledal příčinu toho, jaktože jsem se ocitl mimo rušnou silnici.
Všechny vlasy mi popadaly do obličeje a už tak zneklidněn touto situací jsem spatřil malou hnědovlasou dívku ležící vedle kamionu.
Hrklo to ve mně.
„Pane bože! Co se stalo?!" křičeli lidé okolo a běželi dívce na pomoc.
Ten kamion...
Řidič vystoupil z auta a postřehl jsem, že volá záchranou službu.
„To děvče mi najednou vběhlo pod náklaďák! Nestihl jsem zabrzdit!" snažil se obhájit muž.
Byl jsem roztřepaný z toho co se stalo, ale i tak jsem se postavil a přešel k davu lidí.
„To jsem způsobil já?" vyděšeně jsem pozoroval dívku, do které vůz narazil.
Za chvíli jsem uslyšel sirény a z rohu silnice se vynořilo auto s blikajícími světélky mířící k nákladnímu vozu.
Černota zlých myšlenek byla všude a hromadila se u dívky.
Aby toho nebylo málo, naproti mne se objevil dobrý démon.
Utěšoval lidi okolo, než jeho oči spočinuly na mně.
„To ty." v jeho obličeji jsem viděl zlost a raději jsem začal couvat. Nechci problémy...
„To TY!" zakřičel a prodral se přes dav jako vichřice.
Ani nevím jak, ale v jeho ruce se objevila kosa. Velká bílá kosa házející odlesky slunce. Hrklo ve mne.
Nad její krásou bych nepochyboval, kdyby jen to nebyla vražedná zbraň.
Zavrčel a ohnal se proti mně bez váhání zbraní.
Stihl jsem uhnout a vyhýbal se dalším útokům. Je to prokletá zbraň.
„Nemám s tím nic společného!" snažil jsem se ho uklidnit.
„A kdo za to teda může?!" zastavil se a v ten moment jsem si ho mohl konečně prohlédnout.
Měl dlouhé blonďaté vlasy až po lopatky, vážný výraz a modré oči chladné jako led. Dokonce i rohy měl. Celý v bílém obleku, který byl určitě na míru šitý, vysoké a svalnaté postavy.
Netrvalo dlouho a kosa se objevila u mých nohou.
„Zaplatíš za to! Zaplatíš za ní!" křičel. Dovedl bych si ho představit jako obrovskou šelmu, jenž mi jde po krku. Neměl od toho daleko.
„Když mne zabiješ, nebudeš o nic lepší než já." zašeptal jsem.
Na chvíli se zarazil.
„Tsss." ozvalo se z jeho úst povrchně.
Nedával jsem pozor a to byla chyba. Obrovská chyba.
Rukojetí kosy jsem dostal obrovskou ránu do tváře, při čemž jsem spadl a vyjekl.
„Moje brýle!" vykulil jsem oči na střepy z nich a vzápětí oční víčka tisknul vší silou k sobě.