Waru - Démon smrti [DOKONČENO]

Vzdávám se!

Ráno nebylo poklidné, jak jsem doufal. Jen co mě a Victorii po spící tváři pohladily teplé sluneční paprsky, jen co jsem otevřel oči... Muselo se vše znova pokazit?
„Ani se nehýbejte, zda-li je Vám život milý!" ozval se odněkud hrubý, poněkud nepříjemný hlas.
Listy třpytivé, jako slunce samo zašelestily v lehkém vánku, když jsem zpozoroval muže ve společenském obleku, s pozlaceným kopím a vážným výrazem stát se skupinou mužů za ním.  Byli až po zuby ozbrojeni, v plné zbroji.
   Vedle něj postavál, zcela nezaujatě další démon, v tmavém plášti, opřený o kmen dalšího stromu a nevěnoval okolí pozornost.
Jeho hnědé, mohutné rohy, stočené po stranách hlavy poukazovaly na vznešenou krev.

„Vzdej se, víme kdo jsi." promluvil znova muž a i přes kamennou masku nervozitou křečovitě svíral kopí, které se ve slunečních paprscích začalo blýskat.
„Nevím o čem mluvíte." řekl jsem klidně a všechny si do posledního detailu prohlédl.
Victorie se probudila před malou chvílí a strachem ze sebe nevydala ani hlásku. Do čeho jsem tě zatáhl tentokrát?

Zvažoval jsem útěk, ale na to nebyl čas. Jen co jsem pootočil hlavu, abych vyhodnotil situaci, blízko mých očí, jen pár milimetrů prosvištěl šíp, který proťal okolní vzduch a železným hrotem se zapíchl do větve opodál, jakoby dřevo bylo jen kus kartonu. Victorie vykřikla a přikrčila se za mými zády.
„Slez dolů, nebo si pro tebe přijdu sám!" vykřikl s úsměvem mladík, který v rukách dřímal luk s dalším připraveným šípem. Jeho oči zářily vzrušením, blankytně modrou barvou.
„Doriane..!" okřikl ho muž s kopím.
Poupravil jsem si brýle a chytil dívku za mnou za ruku.
„Nemůžu se pokusit o útěk, mohli by ti něco udělat." zašeptal jsem jejím směrem.
„Bez tebe nikam nejdu!" stiskla mou ruku pevněji a vítr utl další její slova, když si znova pohrál s listy, které tentokrát zašelestily hlasitěji.
Mladíkovi právě došla trpělivost.
Jenže teď neposlal proti mne další z jeho šípů, nýbrž svou vlastní pěst, která se zastavila až si našla s přesností cíl.
Něco mi nepříjemně křuplo v čelisti, když jsem hlavou prudce narazil do další větve a ztratil rovnováhu. Na zem jsem dopadl jako pytel brambor s doprovodem dalšího výkřiku Victorie.

Dezorientovaně jsem se zvedl a stanul přímo před obličejem onoho mladíka, který doskočil na zem jen pár vteřin přede mnou.
„Myslel jsi si, že na to nepřijdeme?!"
zvedl obočí světlovlásek a silou, kterou nemá jen tak někdo, mě udeřil znova, do žeber. 
Vyrazil mi dech a dopadl jsem před něj na zem. Naštěstí se předešlá rána, co mne málem poslala na onen svět už zahojila.
„Nejsi tak silný, jak se o tobě říkalo." podíval se na mě pohrdavě.
„Doriane, to není dobrý nápad!" okřikl ho muž v obleku podruhé a postavil se za něj.

Udeřil mě znova, a potom znova...
Mezi kopanci, jimiž mě teď obdarovával jsem zahlédl Victorii, kterou ozbrojení muži shodili ze stromu také.
„Victorie!" vykřikl jsem a zlostí jeho nohu chytil v půli pohybu.
„Co jsem ti udělal?" pohlédl jsem na něj zlostně a odstrčil ho od sebe, abych se zvedl.
„Victorie!" chtěl jsem se k ní rozběhnout, ale onen mladík mě chytil za límec košile a podkopl mi nohy.
Už po několikáté jsem zjistil, jak tvrdá zem vlastně je.

Victorii chytili muži a odtáhli ji dál ode mě. Sice se vzpírala, ale démonů na ní bylo příliš, nebyl to rovnocenný boj...
„Nechte nás na pokoji!" zvedl jsem se a o pár kroků odstoupil.
„To nebude možné." uchechtl se a hlavu otočil na Victorii, které zrovna u krku drželi dýku. Z očí jí tekly slzy a nespouštěla ze mě pohled. Snažila se tvářit odhodlaně, nebojácně, ale slzy odhalovaly její strach.
„Já nemůžu." zašeptal jsem k ní, i když mě nemohla slyšet.

Tak moc jsem chtěl Victorii pomoct, klidně se kvůli tomu porvat kdyby bylo třeba, ale něco mi v tom bránilo... Nebyl jsem schopný v této chvíli něco udělat. Nemohl jsem.
Měl jsem strach, že by jí ublížili.
A ten strach nade mnou vyhrál.
Naposledy...

„Vzdávám se!"  vykřikl jsem a padl na kolena.

Už se nikdy nevzdám.

Ucítil jsem silnou ránu, než jsem zavřel oči.

Nikdo jí už neublíží.

Svět se se mnou otočil a upadl jsem do mdlob.

Přísahám, i kdybych měl zemřít já.
Už se nechci dál držet ve stínech, už neprohraji...
Kvůli Victorii, kvůli ní.

Ahoj lidičky!
Konečně nová kapitola, že?
Myslím, že jsem se dostala po "malé dovolené" zase do formy...
Taky to tak vidíte?
Chybělo mi to, to máte pravdu. ~

Nezapomeňte na hvězdičku a komentář! Budu jen ráda ^^