Seš jen můj!

Seš jen můj! (6)

„Ještě jednou se ho dotkneš a přísahám, že budeš rád, že vůbec odejdeš po svých!" zavrčí na něho Sasuke výhružně.

„Buď radši zticha, Sasuke," snažím se ho zklidnit, protože to svým chování dělá jenom horší.

„Já si s Narutem budu dělat co uznám za vhodný a ty tomu nezabráníš," ušklíbne se na něj rudovlásek.

„Dotkni se ho a zabiju tě!"

„Ty máš hubu plnou keců, ale skutek utek," ušklíbne se Pein.

„Jo?! Tak co kdybych ti jednu vrazil?!"

„Sasuke!" okřiknu ho. Možná, že by mu opravdu vrazil a naopak nějakou tu ránu schytal, kdyby se tu neobjevili mí spolužáci a nezachránili tím celou situaci.

„Naruto!" křičí na mě už zdálky můj hnědovlasý kámoš.

„Ještě jsme neskončili," pronese Pein, když k nám míří skupinka tří studentů. Projde kolem nás, ale než úplně zmizí, zastaví na chvíli vedle mě, dotkne se mého ramene a nakloní se k mému uchu.

„S tebou si to ještě vyřídím," zašeptá mi do něj, zákeřně se ušklíbne a rozejde se pryč. Sasuke na něho celou dobu zlostně vrčí.

„Kretén," uleví si, když je z doslechu. Jenom se na něj drobně pousměju.

„Kdo to byl?" ptá se Kiba hned, jak se přiřítí.

„Nikdo," odbudu ho.

„Hmm," zabručí, zatímco si mě pořádně prohlíží, pak spočine pohledem na Sasukem, který stojí vedle mě a nasadí výraz typu 'Je mi úplně jasné, co spolu vy dva děláte' a hloupě se usměje.

„Co chceš?" propichuje ho černovlásek pohledem. Ti dva se spolu nikdy moc nebavili, ale od doby, co se spolu vyspali, ho Sasuke nemohl vystát. Nevím proč, nikdy jsem po tom nepátral.

„V sobotu jdeme my a ještě pár lidí do klubu, jdeš taky?" zeptá se mě Sai, který stojí za Kibou. Na tváři mu hraje ten jeho otravný falešný úsměv. Na druhé straně stojí Gaara, tichý a s nepřístupným výrazem jako vždy.

„Sraz v osm," upřesní Kiba.

„Jasně, rádi přijdeme," usměju se. Na chvilku se Kiba zarazí, vim, že zvali jen mě, ale to mi je jedno. Sasuke se na mě tázavě podívá, ale já mu odpovím jen svým širokým úsměvem. Kvůli mně určitě přijde.

Kiba ještě kecá něco o tom, jaká to bude úžasná pařba, přičemž souhlasně přikyvuji, než se s námi rozloučí.

„Počkej, kam jdeš?" otočím se na černovláska, který se taky hned rozejde pryč. „Sasuke!"

„Co se děje?" zeptám se hned, jak jej doženu.

„Co se děje, Naruto? Zase si ten debil přišel, ublížil ti a já s tím nic neudělal!"

„Přeháníš, vždyť mi nic není," pokusím se na něj usmát.

„Já nepřeháním, vím, co jsem viděl. Bůhví co by se stalo, kdybych nepřišel."

„Zas tolik se nestalo, už to hoď za hlavu," snažím se ho přesvědčit, konečně se zastaví a pohlédne mi do tváře. Natáhne ke mně ruku a zlehka se prsty dotkne mého krku.

„Nejraději bych mu rozkopal obličej za to, že se tě opovažuje dotknout."

„Sasuke, slib mi, že už to nebudeš řešit," podívám se na něj prosebně, on jen odsekne a zaloví v kapse. Mezi jeho štíhlými prsty se objeví cigareta, zatímco si druhou rukou vyndavá zapalovač. Jenom zklamaně zavrtím hlavou a raději odvrátím zrak na druhý konec ulice.