Seš jen můj!

Seš jen můj! (35) - Speciál

  A tak jsem se dokonce i já, obyčejnej kluk z maloměsta, dočkal svého happy endu. 

"Co to máš?" uslyším za sebou Sasukeho hlas a dřív, než se naději, sebere mi z ruky můj sešit.

"Hned mi to vrať!" oženu se po něm prudce, ale černovlásek včas uhne.

"To je nějakej deník?" zeptá se, zatímco v něm listuje.

"T-to jsou zápisky," bráním se s lehkým ruměncem na tvářích.

"Příběh a životní události Velkého Naruta," přečte titulní stranu nahlas. Hned na to se na mě podívá se zdviženým obočím a drobným úšklebkem na rtech.

"Velký Naruto, jo?" dobírá si mě.

"Vrať to!" oženu se po něm znovu.

"Přečtu si to v práci, až budu mít volno," usměje se na mě, zatímco s mým 'deníkem' mává vysoko ve vzduchu tak, abych na něj nedosáhl.

"Opovaž se to číst!" zavrčím na něho celej rudej od toho, jak mi je trapně. 

Místo odpovědi mě políbí na rty.

"Už bych měl jít, ať nepřijdu pozdě," podívá se na hodinky.

"Už mi to vrať," škemrám, zatímco za ním jdu na chodbu. 

"Ale ale," začne se smát, když mi opět zmaří šanci si ukrást deník zpět. A to jsem si myslel, že ho během obouvání neuhlídá. 

Uraženě nafouknu tváře, zatímco mi mává ze dveří. 

"Ještě to není dokončené," stihnu na něho ještě zabručet, než je úplně zavře. 

Povzdychnu si. Jeho snad baví mě takhle mučit.

Přejdu do kuchyně, kde na stěně visí hodiny ukazující přesně půl desáté. Nesnáším, když musí Sasuke do práce i v sobotu. Nejen, že nám kradou náš společný čas, ale taky mě vždycky Sasuke vytáhne z postele, abych nespal až do oběda. 

Dlouze si zívnu. Klidně bych šel znovu spát, ale bojím se, že bych pak dostal pořádně od Sasukeho, jakmile by mě v těch peřinách našel. V sobotu totiž chodí vždy max na čtyři hodiny a tak tu je dost reálná šance, že bych se do té doby neprobudil. 

Plácnu sebou na gauč a pustím si telku s nadějí, že budou dávat něco koukatelnýho. 

Už je to pět let od doby, co jsme se se Sasukem dali znovu dohromady. Pořád bydlím ve svém starém bytě, který mi rodiče nechali po dokončení střední školy. Sasuke by se teda radši se mnou nastěhoval do většího, ale mně to tu vyhovuje. Stejnak si myslím, že si za tu dobu už zvykl.

Vytáhnu z kapsy mobil. 

'Nečti si to." naťukám a okamžitě odešlu černovláskovi. 

'A dones mi rámen.' dodám, když si vzpomenu, že už doma žádný nemáme. Hned na to mobil zas uklidím, vím, že mi neodepíše, protože to nikdy nedělá, když je v práci. 

Po střední šel Sasuke na vejšku, dokonce donutil i mě, abych to zkusil. Jak se dalo čekat, nevydržel jsem tam ani rok a vykopli mě. On ji bez problémů dodělat a teď maká jako právník v jedné firmě. A já? No, samozřejmě jsem to nedotáhl tak daleko jako Sasuke, dělám kurýra pro místní firmu, ale jsem spokojený. Baví mě pracovat s lidmi a navíc - můžu bejt v sobotu doma.