Seš jen můj!

Seš jen můj! (15)

Objal mě.

V tu chvíli jsem ztratil hlas.

"Už si se uklidnil?" zeptá se a hned na to se ode mě odtáhne. To objetí skočilo tak rychle, jak začalo.

"J-jo," řeknu ještě trochu vykolejeně a setřu si dlaní slzy z tváře. Z toho šoku jsem úplně zapomněl brečet. A hysterčit.

"Fajn," otočí se ke dveřím, "tak na sebe něco hoď ať můžeme jít."

"Co? Kam?" nechápu.

"Řekl jsem, ať se převlékneš," otočí se opět na mě. Jeho oči mě propalují.

"Peine, poslouchej mě," začnu nejistě a nervózně se chytnu za zátylek, "potřebuju ti něco říct."

"Naruto, ty si mě neslyšel?" řekne chladně zatímco mi hledí do očí. Úplně mě polije studený pot z toho pohledu.

"J-já-" zakoktám se.

"Ano?" nakloní se svým obličejem k tomu mému. Nasucho polknu. Je vůbec možný, aby člověka takhle moc děsil jeho vlastní přítel?

"Já.."

"Co?" nakloní se ještě blíž. Má kamennou tvář, ale v jeho očích vidím vztek. On nikdy nepatřil mezi trpělivé lidi a tohle moje zdržování ho musí přímo vytáčet.

Jenže já už nechci couvnout.

"Já.. já myslím.. myslím, že .. že nám to neklape," vysypu ze sebe konečně. Za celou dobu se mu neodvážím podívat do očí.

"Myslíš, že nám to neklape?" zopakuje po mně takovým divným tónem. Pak se všechno odehraje tak rychle. Sotva na něho pohlédnu, už mě drží pod krkem. Přirazí mě ke zdi. 

"Takže se opravdu zase taháš se Sasukem?!" vyjede na mě naštvaně. Cuká mu vzteky v obočí a z jeho vražedného výrazu mi běhá mráz po zádech.

"N-ne," řeknu přiškrceným hlasem zatímco se snažím dostat z jeho sevření, "nic spolu nemáme."

"Nelži," zavrčí mi do tváře.

"Nelžu! Nic s ním nemám," zaskuhrám, když cítím, jak svůj stisk zesílí, "on.. on má holku."

Pein si mě dále prohlíží s tím svým vražedným pohledem. Očividně mi moc nevěří. Naposledy, co jsem ho viděl takhle moc naštvanýho, mi vypíchl oko.

Nakloní se svým obličejem k tomu mému až nás od sebe dělí jen pár centimetrů.

"Víš jak to dopadlo minule, co se kolem tebe motal Sasuke?" zašeptá se zlověstným úšklebkem. Pevně zavřu oči. Nevydržím ten jeho pohled. Druhou rukou mi přejede po tváři. Cítím, jak mi palcem přejede po víčku. Zachvěju se strachy. Tu bolest mám stále v živé paměti. Myslím, že to nikdy nebudu schopen vytěsnit z hlavy.

"Peine, prosím-"

"Shhh," umlčí mě, "proč mě pořád nutíš k tomu, abych byl na tebe zlej?"

"Peine.." špitnu roztřeseným hlasem. Celé moje tělo se klepe. Cítím, jak mi přejíždí palcem po té nepatrné jizvičce, co mi od toho incidentu zůstala. Děsí mě to. Strach mě úplně ochromil. Strach z toho, že zase pocítím tu bolest.

"Jak dlouho mám ještě čekat?!" ozve se naštvaně od schodiště. V tu chvíli mě Pein pustí a já sjedu podél zdi na zem.

"Trvá vám to moc dlouho," vykoukne najednou ze dveří blonďatá hlava.

"Říkal jsem ti, že máš čekat dole," zavrčí na něho rudovlásek.

"No jo, no jo," zabručí na oplátku Deidara.

Já mezitím sedím na zemi, neschopen se pohnout.

Pein se skloní k mému uchu a zašeptá:

"Seš jen můj, Naruto, rozumíš?"

Pak se zvedne a spolu s blonďákem zmizí z mého bytu. 

Schovám si hlavu do dlaní. Nejraději bych se znovu rozbrečel, ale držím to. Nechci vypadat jako ještě větší troska než jsem teď.

Tenhle den opravdu už nemohl být horší. Nejdřív zjistím, že se Sasuke tahá s nějakou holkou a pak tohle.

Jak jen jsem se dostal do téhle situace?  

Druhý den jdu do školy s košilí zapnutou až ke krku. To jsem měl naposled snad... nikdy? Nebudu lhát, nejraději bych si knoflík dva rozepl, ale takhle aspoň nikdo neuvidí ty otlaky, co mi tam Pein nechal.

Povzdychnu si.
Může můj život být ještě horší?
Jistě že může...

Vejdu do šatny, s očima přilepenýma k mobilu, když v tom něco zahlédu koutkem oka. Mimoděk zvednu hlavu a v tu chvíli se mi do paměti vryje ten nejhorší obrázek. Sasuke, který si s tou svou holkou navzájem strkali jazyky až do krku.
Zůstanu na ně doslova čumět jak vyoraná myš.
Sice jsem už takhle viděl Sasukeho několikrát, ale tenkrát mi to tolik nevadilo. Jo, žárlil jsem, ale teď.. teď mám pocit, jako by mi něco vyrvalo srdce z těla.
Očividně zaznamenají mou přítomnost, protože se od sebe odtrhnou.
"Na-" vyhrkne Sasuke, ale já ho přeruším.
"V pohodě,.." odkašlu si - ne.. vůbec to není v pohodě - "nenechte se rušit."
Projdu kolem nich se sklopeným pohledem, ale i tak si neodpustím do černovláska vrazit ramenem.
Do skříňky rychle vrazím bundu a zabouchnu ji. Boty si nepřezouvám, nechci být ani o vteřinu navíc v přítomnosti těch dvou.
"Počkej-" hlesne Sasuke, když ho podruhé míjím.
"Jsi trapnej," zavrčím na něho tak, aby mě slyšel jen on. Pak zmizím co nejrychleji to jde.
Nechápu ho. Ví, že tam mám skříňku. Dělá mi to snad schválně?
Nevím zda jsem víc naštvaný, nebo zničený. Už pomalu netuším co dál. Cítím se zničený. Jako bych se topil a zároveň jsem byl drcen tíhou oceánu. Jako by mě někdo bodal nožem stále dokola. Jako by mé tělo bylo trháno na kusy...
Tak nějak se asi teď cítím.
Cítím, jak se mi hrnou slzy do očí. Radši na toho černovlasého bastarda přestanu myslet. Nechci už znova brečet a rozhodně ne ve škole.
V tichosti zapluju do třídy.
Někdy si přeju, abych neexistoval. To bych měl od všech těch problémů pokoj...