Seš jen můj!

Seš jen můj! (18)

Iruka mě doprovodí do třídy, abych si vzal svoje věci. Všichni na mě čumí a většina z nich si i něco šeptá. Snažím se je ignorovat. Popadnu svůj batoh, hodím do něho sešit a zamířím si to ven ze třídy bez toho, abych se byť jen na někoho podíval.
"Máš štěstí, že byl ředitel ještě tak mírný," kárá mě venku Iruka.
"Jako by mě to zajímalo," zabručím naštvaně.
"UZUMAKI!" zakřičí na mě, "Chceš jít znovu do ředitelny?!"
"Jsem vyloučenej, teď si můžu jít kam chci," brblám otráveně dál a pomalu si to mířím do šatny.
"Dej si pozor na pusu, nebo tě můžou vyloučit úplně!" křikne na mě ješte Iruka, než zmizím za rohem. Už se ale neobtěžuje s mým pronásledováním a nechává mě na pokoji.

Vemu si ještě bundu ze skříňky a pak konečně odsud zmizím.
Měl bych to brát jako prázdniny, ale jsem z toho akorát naštvaný. 

"Vážně si byl na střeše?" ptá se mě Kiba, když mě druhý den vytáhl ven.
"Hmm," zabručím jenom. Sedíme v parku na lavičce. Není tu dneska moc lidí.
"Celá škola nemluví o ničem jiném!" pokračuje, "takže tě vážně vyhodili?"
"Jen na dva tejdny, pak mě tam máte zas."
"Co na to rodiče? Museli být pěkně vytočený," vyptává se mě dál.
"Neřekl jsem jim to," odpovím mu, ale pak změním téma, "hele, co všechno o mně ve škole koluje?"
"Hm? Co tím myslíš?" nechápe. 
Povzdychnu si.
"Řekl jsem Sakuře, že miluju Sasukeho."
"Cože jsi?!!" vykřikne zděšeně. 
"Já vím! Jsem debil!" křiknu zoufale zpátky a položím si hlavu do dlaní, "zabij mě prosím."
"Uh, to je docela průser," podrbe se ve vlasech, ale pak mi položí ruku na rameno, "klid, zdá se, že o tom zatím nikdo neví."
"Jsi si jistej?" podívám se na něho.
"No, takováhle zpráva by se šířila jako lavina. Kdyby to někomu řekla, už by to věděli naprosto všichni. Teď jen každý řeší to, jak tě vyrazili."
"Hmm, asi máš pravdu," přitakám, "asi to fakt nikomu neřekla."
"No, to ale neznamená, že to ještě někomu neřekne. Proč si jí to vůbec říkal? Si se zbláznil?!"
"Já jí to neřekl," bráním se, "teda.. ne.. ne tak úplně."
Kiba jen nechápavě pozvedne obočí.
"No, ona sama přišla na to, že.. že jsem teplej. No a.. pak ze mě dostala, že jsem udělanej do Uchihy," přiznám barvu.
Kiba na mě jen čumí a nevěřícně kroutí hlavou. 
"No a..," pokračuju nejistě, "asi jsem.. no, omylem jsem jí řekl i o Sasukem."
"Cože?!" zvýší hlas.
"Nechtěl jsem!" bráním se.
"Jak někomu můžeš omylem říct, že je někdo teplej?" hledí na mě jak na největšího idiota, "ty jsi fakt retard, Naruto. Ještě mi řekni, že ví i o mně."
"Ne, nic jsem jí neřekl."
"Jo? Ani omylem?" řekne poměrně ironicky. 
"Přísahám," protočím očima.
"No fajn, ale co s tím teď budeš dělat?"
"Ja vůbec netuším," odpovím a ani se nesnažím skrýt zoufalství v mém hlase.
"No, ono asi moc dělat nejde... jen zkrátka doufej, že to Sakura nikomu nepráskne," povzdychne si.
Jen přikývnu.

Uběhnou dva dny a já se flákám u telky, když se před dveřma objeví Pein. Poznám ho podle toho jeho netrpělivého bušení. Neochotně vstanu a otevřu mu.
"Um.. ahoj," pozdravím ho lehce nejistě. Ještě jsme se neviděli od toho incidentu, kdy jsem se s ním chtěl rozejít.
Pein se místo odpovědi přisaje na moje rty. Líbá mě a do toho mi rukou zajíždí pod triko.
"Co... co to děláš," mumlám zatímco se snažím dostat svůj obličej co nejdál od něho.
"Jen jsem si přišel užít, lištičko," řekne někam do mého krku.
"Aha," odpovím suše.
"Dělej, pojď do ložnice, za hodinu už musím být jinde," odtáhne se a chytí mě za zápěstí, aby mě jak nějakého psa odtáhl do postele.
"Hele, já nemám ná-" zkusím se vymluvit, ale on mě do ložnice doslova odtáhne a už by mě býval hodil na postel, kdybych ho nezastavil.
"Počkej," začnu vážně zatímco se jednou rukou zapírám o jeho hruď, "teď to dělat nechci."
"Tak já tě donutím to chtít," usměje se na mě takovým až děsivým úsměvem.
"Ne, pře-" zkouším ho zastavit, ale on na mě nedbá a shodí mě do postele.
"Ty-! Přestaň!" začnu sebou okamžitě zmítat.
"Uklidni se," zavrčí Pein, když se ho snažím odstrčit.
"Kurva přestaň!" vykřiknu naštvaně.
"Bude se ti to líbit," líbá mě na krku, i když mu to svým chováním značně stěžuju.
"Já to nechci! Slyšíš?!" křičím a dál se ho snažím dostat ze sebe. Vůbec na mě nereaguje, chce mi stáhnout kalhoty, což ve mně vyvolá nemalou paniku. Bezmyšlenkovitě se oženu a praštím ho přímo do nosu. Pein se instinktivně odtáhne ode mě dál, čehož využiju a rychle ho odstrčím. Spadne z postele na zem, zatímco já vyskočím na nohy a okamžite stojím na druhé straně místnosti.
"Naruro," zavrčí a vstane. Z nosu mu teče tenký pramínek krve, který si palcem setře.
"Ty si se snad zbláznil!" křičím na něho, "chtěl si mě znásilnit?!"
"Naruto," zavrčí znovu, ale já ho hned přeruším.
"Půjdeš sedět, rozumíš?! Za tohle tě zavřou!" křičím na něho jak smyslů zbavený, přesto si stále udržuju bezpečný odstup.
"Drž hubu!" zvýší hlas. Přiblíží se. Okamžitě se stáhnu dál od něho. Zamračí se. Očividně ho to naštvalo. Vyběhne na mě. Nečekám ani sekundu a rozeběhnu se ke dveřím. Chci utéct. Vyběhnu z místnosti sotva na jeden krok, když mě zezadu chytne za triko a stáhne zpátky. Spadnu na zem. Okamžitě mě zavalí.
"Nech mě být!" ječím na něho. Srdce mi buší tak rychle div mi nevyskočí z hrudi.
"Drž hubu!" zavrčí na mě zpátky. Drží mě za triko pod krkem. Snažím se jeho ruce ze sebe dostat, ale nedaří se mi to.
"Přestaň!"
"Pust mě! Okamžitě mě pusť!" křičíme na sebe navzájem. Šiju sebou, kopu kolem sebe a jeho to dovádí přímo k šílenství.
Nevydrží to.
"Buď už zticha!" zařve na mě z plných plic a chytí mě pod krkem, "přestaň se tak vzpouzet, rozumíš!"
"Nech mě," zavrčím na něho a rukama se snažím dostat jeho stisk z mého krku.
"Nech toho, Naruto! Seš můj, slyšíš?! Začni se tak zase chovat!"
"Nejsem tvůj!" zakřičím na něho.
"Ještě slovo a zabiju tě," řekne zcela vážně a nakloní se svým obličejem blíž k tomu mému.
"Jsi magor," zavrčím, snažím se nedat na sobě nic znát.
Rozesměje se.
"A co budeš beze mě dělat? Půjdeš za Sasukem?"
Úplně mě tou otázkou vykolejí.
"On tě nenávidí," zašeptá mi do obličeje.
"Drž hubu," zavrčím.
"Nechal tě," pokračuje dál, "jsi pro něj jen špinavá kurva."
"Drž hubu."
"Nenávidí tě. Jsi pro něj špína."
"Drž hubu!"
Zase se rozesměje.
"Myslel sis, že se to nedovím? Že se kurvíš za mými zády?!"
"Nech mě bejt," řeknu potichu.
"Vím o tobě a o Sasukem! A taky vím, že tě poslal do háje. Už se nedokázal dál koukat na ten tvůj ksicht."
"Nech mě bejt," zopakuju. Mám zavřené oči. Nechci se na něho koukat.
"Jsi malá špinavá coura," zašeptá mi do ucha.
V tu chvíli mi vyletí ruka. Chci mu vrazit, ale on mou ruku pohotově chytí. Zasyčím bolestí, když mi začne drtit zápěstí.
"S tím už je ale konec, Naruto," řekne chladně. Odtáhne se ode mě dál. Pustí mojí ruku i krk. Překvapeně se na něho podívám.
Vrazí mi pěstí.
"Teď-"
Další rána.
"-bude-"
A další.
"-všechno-"
A další.
"-jako-"
A znovu.
"-dřív."
Obličej mám jak v ohni.
Zadusím se vlastní krví, co mi teče z nosu. Rozkašlu se. Chytí mě za bradu a podívá se mi do očí.
"Teď už budeš zase jen můj, rozumíš?"
"Pe-" začnu, ale přeruší mě.
"Až příště zas přijdu, tak buď radši při chuti, nebo se tohle bude opakovat," řekne chladně, "bude se to opakovat tak dlouho, dokud se nepoučíš."
Po těchto slovech se zvedne.
"Vidíš k čemu mě nutíš, lištičko?" řekne naoko smutně, ale já moc dobře vím, že mu to dělá radost, "můžeš si za to sám. Kdyby ses nechoval jako coura, nestalo by se to."
Jen na něj hledím a nic neříkám. Cítím jak mi natéká obličej. Pálí to. Krev z nosu mi teče přes tvář až na zem. Hodí na mě poslední pohled a otočí se. Odejde pryč a nechá mě tu samotného.

Pomalu se posadím. Zhluboka oddechuji. Celý obličej mě bolí. Pravé oko mi natéká, že už ho nemůžu ani úplně otevřít.
Přejdu z pokoje do koupelny. Zadívám se na sebe do zrcadla. Vypadám hrozně. Mám roztrhlý koutek u rtu a z nosu mi kane další a další krev. Opláchnu si obličej studenou vodou. Je to příjemné. Zmírňuje to bolest.
Do nosu si narvu vatu, co najdu pod umyvadlem. Bojím se, že ho mám zlomenej. Do nemocnice s tím ale nepůjdu. Nevím co bych jim řekl.

Hledím na sebe a přemýšlím kam jsem to jen dopracoval.

Nakonec se jen s povzdechem otočím a vrátím se do obýváku, kde si opět sednu k televizi. To je to jediné, co můžu dělat...