Seš jen můj!

Seš jen můj! (16)

Sedím tiše v lavici a čekám na učitele. Ano, poprvé ve svém životě se těším, až začne hodina. Čumím na prázdnou tabuli a snažím se na nic nemyslet, i když to jde dost těžko. Najednou mě do zas někdo udeří tak silně, že nebýt lavice přede mnou, už bych dávno odlétl o pěkných pár metrů dál.

"Hej!" směje se Kiba, jenž je strůjcem oné rány.

"Hmm.. ahoj," zamumlám, zatímco se narovnávám.

"Ty teda vypadáš zničeně," pronese už normálním hlasem a sedne si vedle mě.

"Se ti jen zdá," snažím se ho odbít, ale on se jen tak nevzdává.

"Hele, čtu v tobě jako v knize, tak se mi tu nesnaž nalhávat nějaké nesmysli."

"Říkám, že jsem v poho," zamrmlám otráveně.

"Heh, jasně a já jsem batman," začne se smát, "tak co je? Vypadáš jak před zhroucením."

"Hlavně že ty si úplnej krasavej," zavrčím, ale pak se oba rozesmějeme. Pak nastane menší ticho. Cítím, že čeká na odpověď, ale mně se zrovna moc svěřovat nechce.

"Štve tě Sasuke?" zeptá se narovinu. Mlčím. Vážně se s ním o tom nechci bavit, ale on je tak neodbitnej, že nakonec s neochotou přikývnu.

"Nechápu, že si našel holku," povzdychnu si.

"Že jo!" vyhrkne najednou Ino jako kdyby se jí snad někdo na něco ptal. Překvapeně se na ni s Kibou otočím.

"Jak já nesnáším, jak se s tím všude vytahuje," mele si blondýnka dál to svoje, "nechápu, jak ji Sasuke může vystát!"

"O kom se to bavíte?" ozve se další holka, kterou nejspíš přitáhl řev a horlivé gestikulace, které tu Ino předvádí.

"O Karin!" dostane se jí odpovědi.

"Fakt? Jak já ji nesnáším!"

"Že jo!" vyhrkne opět blondýnka, "vůbec si nezaslouží Sasukeho pozornost! To se mnou by mu bylo líp!"

"Prosimtě! S každou by mu bylo líp, než s tou krávou!" přidá se další holka.

Co za diskuzi jsem to tady proboha vytvořil?!

S Kibou oba tupě čučíme na tlupu holek, jak tady kvákaj blbosti jedna přes druhou. Začínají být tak hlasité, že to přitáhne pozornost celé třídy.

Opravdu nechápu, jak může být tak populární. Jako jo, je hezkej, ale to je tak všechno. Vždyť se chová jak blbec. A to ještě nezmiňuju to jeho arogantní chování úplně ke všem. Proč je do něho každá holka zabouchlá? Nevím. Asi ze stejného důvodu proč ho miluju já.

Upřímně bych chtěl vidět ty jejich výrazy, kdybych jim řekl, co všechno se mnou ten jejich milovaný Sasuke dělal.

Naštěstí do třídy vejde učitel a tento diskuzní kroužek rozežene.

Máme matiku s Kakashim. Nesnáším ten předmět a ještě takhle po ránu. Klasicky nevnímám nic z toho, co nám učitel vykládá a jen znuděně koukám do blba. Snažím se nemyslet na ty dva, co jsem ráno potkal v šatně, ale není to tak snadné. No, aspoň teď vím, jak se jmenuje. Ne že by mi to k něčemu bylo...

"Naruto," okřikne mě Kakashi, když si všimne, že nic nedělám, "proč si nepíšeš poznámky?"

"Eh, no.. já.."

"Máš pocit, že všechno umíš?" přeruší mě, "tak co kdybychom si tě vyzkoušeli u tabule?"

"Proč mi to děláte?" zaskuhrám a pomalu se zvedám ze židle. Už dávno jsem zjistil, že se s ním nemá cenu hádat, je tvrdohlavej jak mezek a každým pokusem i výmluvu, si to člověk jen zhoršuje. Odevzdaně dojdu k tabuli a pak tam tak pět minut stojím a nechávám Kakashiho, aby si mě pořádně vychutnal. Žádné překvapení, že odcházím s koulí. Jak říkám, dneska je fakt super den...

Zase vůbec nevycházím ze třídy. Nechci ani za nic riskovat, že potkám někde na chodbě Sasukeho. Nebo tu jeho holku. Už teď ji nesnáším. Karin.. jen to jméno mě rozčiluje.
Ty čtyři stěny mě ale pomalu začínají dusit, takže se rozhodnu vylézt ze svého 'úkrytu' alespoň na oběd. Nejdu ale do jídelny, ani za ostatníma. Tam je moc velká šance potkat ty dva.
Dneska se navíc udělalo fakt hezky, takže se rozhodnu vzít si svůj oběd na střechu. Nikdo tam nechodí, takže tam budu mít klid. Ono se tam teda chodit nesmí, ale když nikdo nic neuvidí..
Proplížím se chodbou a pak nepozorovaně vyběhnu po požárním schodišti. Jen co vylezu ven, oslepí mě sluneční svit. Spokojeně se usměju, když na tváři cítím hřejivé paprsky, udělalo se opravdu hezky. Teď by byla fakt škoda sedět vevnitř.
Plácnu sebou vedle dveří a opřu se zády o stěnu. Položím si na sebe krabičku s rýží, co mám dnes k jídlu a už se chystám pomalu začít jíst, když mě najednou někdo vyruší.
"Naruto?" ozve se vedle mě. Leknutím sebou trhnu a málem můj oběd skončí na zemi.
"Sa-Sakura," vykoktám v šoku. Koukám na ni jak na přízrak. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, že tu se mnou bude někdo další.
"A-ahoj," řekne trochu nejistě, asi sama nečekala, že bude mít společnost, "můžu si přisednout?"
"Um, jasně," souhlasím. Sedne si vedle mě a nastaví tvář slunci. Chvíli ji mlčky pozoruji. Přijde mi smutná, možná, že se sem přišla vybrečet.. Teď se cítím trochu blbě, že jsem jí narušil jedinou chvíli, kdy mohla být sama.
"Co tady vůbec děláš?" prolomí to ticho, co se tu rozprostírá.
"No,.." podrbu se nervózně ve vlasech, "já.. myslím.. že jsem chtěl být na chvíli sám."
"Hm," řekne na to jen. Pohled jí sklouzne k obloze.
"Teda, ne že bys mi tu vadila!" vyhrknu rychle. Nechci, aby si myslela, že mě obtěžuje, nebo tak něco. Já ji měl vlastně vždycky tak nějak rád, zato Sasuke ji nemohl vystát. Furt tvrdil, jak je otravná.
"No, vlastně jsem taky chtěla být sama," přizná se, ale pak se na mě podívá a usměje se, "ale takhle je to lepší, ne?"
"Jo," usměju se i já. Chvíli spolu tlacháme. Jen běžné otázky ve stylu jak je hezké počasí, že je teplo a podobně.
"Tak před kým se tu schováváš ty?" zeptá se znenadání.
"Co? Já? Před nikým," hraju blbého, ale ona mě má stejně přečteného.
"Pohádali jste se se Sasukem?"
"Co? Ne-" chci zapírat, ale z jejího výrazu mi je jasné, že mi to nebaští, takže si odevzdaně povzdychnu a souhlasně přikývnu.
"Tušila jsem to. Už jsem vás dlouho neviděla spolu."
"Není to zas tak dlouho, sotva dva týdny..," zamrmlám.
"Byli jste vůbec někdy tak dlouho bez sebe?" zeptá se se smíchem.
"Jasně, že jo, však není moje máma," moje poznámka ji rozesměje, "loňské prazdniny jsme se třeba neviděli ani jednou."
Sasuke byl tou dobou u příbuzných někde pryč. Už nevím ani kde, ale zato si pamatuju moc dobře první školní den, kdy jsem ho po těch dvou měsících spatřil. Bylo to, jako kdyby mnou projel blesk. Změnil se jen nepatrně, ale mně přišel takový jiný, dospělečtější a.. přitažlivější. Stačil mi jen jeden pohled, abych se do něho zamiloval.
Při té vzpomínce se mimoděk usměju. Sakura mě celou dobu pozoruje, ale jejího pohledu si všimnu až moc pozdě.
"C-co je?" zpanikařím a okamžitě zrudnu. Ona se na mě usměje a řekne:
"Ty máš Sasukeho rád, že?"