Seš jen můj!

Seš jen můj! (11)

Sasuke vypadal dost naštvaně, což bylo zrovna to poslední, co jsem v tuhle chvíli potřeboval.

"Hele," začal jsem zatímco jsem si promnul bolestivé spánky, ale černovlásek mi skočil do řeči.

"Žádný hele," zkříží si ruce na prsou, "už skoro tři měsíce mi tvrdíš, že se s ním rozejdeš."

"Já to udělám, " zabručím, ale on se jen ušklíbne.

Radši už nic neříkám, obejdu ho a jdu zpátky do třídy. Ještě za sebou slyším Sasukeho naštvané vrčení, ale radši to ignoruju, protože se s ním nechci hádat.

Ještě před začátkem hodiny vyškemrám kousek Kibovi svačiny, kterou se pak potají láduju během vyučování. Snažím se aspoň trochu vnímat, ale je to těžké, protože to mě každou chvíli Kiba hučí, protože chce vědět, co jsem včera dělal. Upřímně bych to taky rád věděl, ale nepamatuju si téměř nic. Sasukemu se radši po zbytek dne vyhýbám, nemam chuť ho ještě víc naštvat. On má asi stejný nápad, protože za celou dobu nevytáhl paty ze své třídy, což se dalo poznat podle hloučku děvčat, co každou přestávku zablokoval dveře.

Po škole se šourám domů jak tělo bez duše. Jsem tak unavený, že skoro usínám za chůze. Jdu rutinní cestou, když mi něco padne do oko. Nebo spíš někdo.

"Ahoj," řeknu trochu zmateně, když tu na mě čeká Sasuke. Myslel jsem si, že už se neukáže, že je naštvaný a nebude chtít se mnou mluvit.

Černovlásek jen místo pozdravu zabručí a odlepí se od stěny, o kterou se opíral. Dobře, naštvaný je. A asi pořád dost.

"Jdeme," řekne stroze.

"Co? Kam?" nechápu. Nejsem zrovna ve stavu, kdy bych měl náladu něco podniknout.

"Za tvým přítelem."

"Sasuke..," zabručím a protočím očima, "přestaň na to tak tlačit."

"Já že na to tlačím?" vyjede na mě podrážděně.

"Řekl jsem, že-"

"Uděláš to teď hned, Naruto. Já už nechci čekat ani o den víc," vrčí dál.

"Co to do tebe najednou vjelo?" řeknu nechápavě a promnu se prsty čelo. Hlava mě pořád bolí.

"Co do mě vjelo?!" rozčílí se ještě víc. Hledí mi naštvaně do očí, ale pak najednou uhne pohledem. Zdá se mi lehce rozrušený.Chci něco říct, ale přeruší mě.

"Na, vem si mobil. Zavolej mu to."

"Cože?" vypadne ze mě ve chvíli, co chytám jeho mobil, který mi hodí.

"Jestli mu to nechceš říct do očí, tak mu to zavolej," tlačí na mě dál. Místo odpovědi mu telefon hodím zpátky.

"To je blbej nápad. Zabije tě, když budu volat od tebe," řeknu na vysvětlenou. Moje odpověď ho zrovna nepotěšila.

"Co se děje, Sasuke?" změním téma. Černovlásek se mi zavrtá pohledem do tváře.

"Koukni se na sebe," ukáže prstem na můj krk,"je to jako by mi říkal, že jsi jeho."

"Ty žárlíš?" usměju se, ale hned toho nechám, protože si všimnu, jak mu naštvaně blýsklo v očích.  

Chvíli na mě ještě zlostně hledí a nic neříká. Nakonec si ale jen povzdychne.

"Jasně že jo," řekne odevzdaně. Skoro jako by kapituloval. "Nemůžu vystát, že na tebe sáhl. Že vůbec stál vedle tebe."

Na to se opět usměju od ucha k uchu, což ho samozřejmě vytáčí.