Seš jen můj!

Seš jen můj! (34)

Týden utekl jako voda. Díky Sasukeho proslovu mám od všech pokoj. Žádnej z kluků nechce riskovat, že se na něj vrhnou všechny holky za to, že neplní 'Sasukeho vůli'. Připadá mi to jako dřív, když o mně nikdo nevěděl. To bylo hned o starost míň..

No, aspoň už ale nemám na krku Peina.

"Tak co, už jste zase spolu?" vyptává se mě Kiba s potutelným úsměvem, když se flákáme venku místo toho, abychom dřepěli na matice.

"Nic mezi náma není," odbuju ho.

"To mi netvrď, vy po sobě tak jedete, že by to viděl i slepej."

"Vážně?" zeptám se.

Kiba se na mě trochu nechápavě podívá. Jako by se divil, že to sám nevidím.

"Vážně si myslíš, že by se mnou chtěl Sasuke zas chodit?" poupravím svojí otázku.

"Je do tebe pořád udělanej, copak to nevidíš?"

"Hmm," zahučím jenom.

Ano, vím, že ke mně pořád něco cítí, však sám mi řekl, že mě pořád miluje. Já jeho samozřejmé taky. Ale miluje mě dost na to, aby to se mnou ještě zkusil? Pamatuju si moc dobře, jak mi řekl, že se mnou už nechce nic mít.. Možná, že mu to stačilo jednou. Třeba mě už nemiluje jako dřív, třeba už je to jen zbytek něčeho, co tu kdysi bylo. Jenže já ho miluju pořád stejně.. Tyhle myšlenky ve mně vyvolávají akorát deprese..

"Co když ale se mnou nic mít nechce?" zeptám se Kiby.
"Proč se ho na to nezeptáš?"

"Si se zbláznil?" podívám se na něho nevěřícně.

"Mám se ho snad zeptat já?" pozvedne obočí.

"Jasně že ne," otočím očima v sloup.

"Tak co mám s tebou dělat?" povzdychne si, "vy se tak moc chcete, že se na to už ani nedokážu koukat."

"Třeba mě Sasuke chce tak moc, až mě ani nechce," pronesu zamyšleně.

"Plácáš kraviny, Naruto" šťouchne mě do žeber, "říkám ti běž za ním a normálně se ho zeptej."

"Vau, to je tvoje rada? Jít a zeptat se ho?" řeknu co nejvíc sarkasticky.

"Fajn, tak za ním jdi a dej mu pořádnýho francouzáka.. nebo se s ním vyspi, ty sám určitě nejlíp víš, z čeho bude mít největší radost."

Chvíli na něho bezeslova hledím, než se oba rozesmějeme. 

"Ty si idiot."

"Snažím se jen pomoct," tváří se nevinně hnědovlásek.
I když se tomu teď smějeme, Kibova slova mi utkví v hlavě.

V pátek po škole se ocitnu v Sasukeho pokoji. Slíbil mi, že mi vysvětlí matiku. Je pravda, že v ní hrozně plavu a jestli si nezlepším průměr, pravděpodobně nepostoupím do dalšího ročníku, ale není to ten hlavní důvod proč jsem dneska tady. Celé tři dny nemůžu dostat z hlavy rozhovor s Kibou. Co když je tu vážně reálná šance na to, že se dáme znovu dohromady?

"Zase nedáváš pozor?!" uslyším Sasukeho hlas, zatímco mi na hlavě přistane knížka. Bolestivě zakňourám, ale ani to ho neobměkčí.

"Měl by ses radši soustředit, pokud teda fakt nechceš rupnout," podívá se na mě přísně. Řeknu vám, Sasuke je hroznej učitel.
Leží na břiše na posteli a hledí mi pod ruku co píšu, zatímco já sedím na zemi a zády se opírám o postel. Upřímně vůbec netuším, co dělám, čehož si všimne i Sasuke a znovu mě praští učebnicí.