Seš jen můj!

Seš jen můj! (17)

"Cože?" koukám na ni šokovaně.
"Máš Sasukeho rád, že?" zopakuje to jako kdybych ji snad neslyšel už napoprvé.
"Ne," řeknu úplně přiškrceně.
"Ne?" podívá se mi do očí zatímco jí obočí vyletí vzhůru.
"N-no.. ja-jako kamaráda..," vykoktám rudější než kdy jindy. Cítím, jak mi na čele raší kapičky potu. Jen z představy, že by zjistila, že jsem gay, mě chytají mdloby.
"Víš," začne a přeruší náš oční kontakt, na tvářích jí hraje drobný ruměnec, "viděla jsem ten tvůj pohled, když mluvíš o Sasukem.."
"Coo," řeknu pištivým hlasem z toho, jaký mám v krku knedlík.
"Všimla jsem si toho už před nějakou dobou,.. vždycky, když jste byli spolu, tak si měl v očích.. no.. takovou jiskru, však víš.. úplně si zářil."
"Co? Ne," zapírám, můj hlas je o několik oktáv víš a moje hrdlo je tak stažené, že sotva dýchám.
"Jsi do něho zamilovaný?" zeptá se úplně narovinu a kouká mi přitom zpříma do očí.
Jen na ni čumim neschopný jedinýho slova. Párkrát otevřu pusu, ale hned ji zavřu bez jediné vydané hlásky.
"Naruto?"
"Já.. já musím jít," vyhrknu a rychle vyskočím na nohy.
"Poč-"
"Já musím jít," opakuju stále dokola a chci odsud utéct, ale Sakura mě chytne za košili.
"Sedni si," zavelí.
"Já musím-"
"SEDNOUT!" zakřičí na mě s tím svým neústupným obličejem. Okamžitě si sednu zpátky na svoje místo. Ona patří k těm lidem, které si rozhodně nechcete naštvat. Nemá k ráně daleko a to mi věřte, že má silnější ránu než polovina kluků co znám. Co polovina... než všichni kluci, co znám..
"Naruto, mně to říct můžeš, nikomu to neřeknu," usmívá se opět mile.
"Umm," dostanu ze sebe jen.
Hledím na ni neschopen slova. Nevím co jí mám říct. Úplně mě zaškatulkovala jako gaye aniž bych jí to byť jen odkejval. Teda.. ne že bych nebyl teplej, ale.. jak to sakra poznala?! To je to na mně tak vidět?!
"Hádám, že si tady ze stejného důvodu jako já," usměje se na mě.
"Myslíš?" řeknu ještě stále trochu přiškrceným hlasem, ale největší šok už ze mě opadl.
"Potkal si Sasukeho s Karin, ne?"
"Um, jo," pronesu překvapeně. Skoro jako kdyby mi viděla do hlavy.
"Myslela jsem si to," usměje se vítězně, "očividně jsme si docela podobní."
Zase na ni jen civím. Co bych taky měl říkat? Vždyť.. ona ví, že jsem teplej! A že miluju Sasukeho! Bože, myslím, že bych to dolů měl vzít přes okraj střechy, místo po schodišti.
"Naruto, je ti dobře?" zeptá se se starostí v hlase, když si všimne, že jsem bledý jak stěna.
"Uh, j-jo, jsme si podobní," pokusím se zasmát, ale víc hraně to znít už ani nemohlo.
"Buď v klidu, nikomu nic neřeknu," snaží se mě trochu uklidnit, "však jsme na tom stejně. Oba chceme toho jedinýho, kterýho nemůžeme mít.."
Nad její poznámkou se pousměju. Naše role nejsou vůbec podobné, já jsem se Sasuken byl, narozdíl od ní, a byli bychom spolu ještě teď kdybych to nepodělal. Úsměv mi z tváře hned zmizí a vystřídá ho smutek.
"Pořád nemůžu uvěřit, že konečně s někým chodí. A že zrovna s Karin," posteskne si Sakura.
"Jo,.. to já taky," povzdychnu si.
"Snad se brzo rozejdou a pak budeme mít zase špetku naděje," řekne škodolibě.
Myslím, že o tom se mnou mluví hlavně proto, že ve mně nevidí konkurenci.
"Nemyslím si," řeknu na to jen.
"Neztrácej naději, třeba je bisexuál," snaží se mě povzbudit. Z té její poznámky se nejdřív začnu jen usmívat, ale pak se rozesměju na celé kolo. Asi je to trochu hnusné, ale ta její naivní poznámka mě rozesměje.
"Očividně toho o Sasukem moc nevíš," řeknu ještě se smíchem.
"Jak to myslíš?"
Kouknu se jí do toho jejího nechápavého obličeje. Je mi jí trochu líto. Nechci, aby si dělala naděje. Jenže.. co já vím. Třeba je Sasuke schopnej se zamilovat i do holky. No, tomu moc nevěřím. Sám mi přece řekl, že je gay a holky ho nikdy nepřitahovali. Na druhou stranu proháněl nějakou tu sukni každý den.
"Tak jak to myslíš?" zeptá se netrpělivě znovu.
"Ale nijak, nech to plavat," mávnu nad tím rukou.
"Ne, Naruto, povídej. Řekl si mu snad, že jsi gay?"
"Neříkej to takhle nahlas," podívám se na ni prosebně.
"Za to, že jsi gay se přece nemusíš stydět," pokračuje.
"Sakuro," podívám se na ni, "už to nikdy neříkej nahlas."
"Proč? Stydíš se za to, že miluješ Sasukeho?"
"N-ne, to ne," řeknu. Tohle je jak psychické mučení. Proč mi to furt předhazuje?
"Miluješ ho, ne?"
"Sakuro," zkusím, ale ona mě neposlouchá.
"Tak miluješ?"
"ANO!" vyjedu prudčeji než jsem chtěl. Položím si hlavu do dlaní. "Jsem teplej a miluju Sasukeho, stačí ti to?"
"Naruto, to je přece v pohodě-"
"V pohodě?" skočím jí do řeči, "jsem zkurvenej teplouš! Co je na tom v pohodě? Jestli to někomu řekneš, tak jsem vyřízenej," vysypu na ni téměř zoufale.
Chvíli mlčí a s provinilým obličejem hledí do země.
"Promiň. Nikomu to neřeknu."
Povzdychnu si. Cítím se provinile, že jsem na ni vyjel. A ještě víc za to, že jí nechávám plané naděje.
"Asi bych ti měl něco říct..," začnu nejistě.
Měl bych jí to říct. Nebo ne? Je to Sasukeho věc. Jenže nechci, aby se trápila. Bylo by lepší, kdyby se přes to přenesla a šla dál.
Vtipné, že to říkám zrovna já - ten co si stále naivně myslí, že se se Sasukem usmíří.
"Ummm," prohrábnu si nervózně vlasy.
Mám jí to říct, nebo ne?!
"Ano?" kouká na mě zvědavě.
Mám? Nemám? Mám?!
"Víš.."
"Anooo?" řekne už poměrně netrpělivě.
"SASUKE JE GAY," vyhrknu ze sebe rychle.

Nastane ticho.

Velmi dlouhé ticho.

Opravdu, OPRAVDU dlouhé ticho.

"Cože?" řekne s úplně bledým obličejem Sakura, když se aspoň trochu vzpamatuje.
"No.. on a já.. no.. to," sypu ze sebe páté přes deváté.
"Vy dva..," začne, ale hlas se jí hned vytratí. Vypadá, jako kdyby viděla přízrak.
Najednou se zvedne.
"Sakuro?"
"Měla bych jít," prohlásí úplně bez emocí.
Bože, Naruto, co jsi to udělal!
"Eh, poč-, no tak!" snažím se ji zastavit, ale jen mě obejde a rychle zmizí.

Vau.
Gratuluju Naruto.
Právě sis zničil celý život, protože ona teď určitě všem vyžvaní tvoje malé tajemství.

Povzdychnu si. Sedím na střeše úplně sám. Najednou je tu zase takové ticho. Svého oběda jsem se ještě ani nedotkl.  No, tak se před svou sebevraždou aspoň najím, pomyslím si sarkasticky a vezmu si konečně první sousto rýže.

Sním ani ne třetinu, když se rozletí dveře a já si zbytek leknutím vysypu na zem.
"UZUMAKI NARUTO!" spustí se hned křik.
"Eeh, Iruka-sensei?" zamrkám překvapeně.
"CO TADY DĚLÁŠ?! TADY NEMÁŠ CO DĚLAT, NEMLUVNĚ O TOM, ŽE UŽ MÁŠ MÍT PŮL HODINY VYUČOVÁNÍ!" křičí na mě dál zatímco mě chytne za límec mé školní košile a vytáhne na nohy.
"Jdeme do ředitelny, HNED!"

V ředitelně dostanu sprda ještě jednou. Jako by nestačilo, že už mě seřval Iruka, teď na mě ječí ještě ředitel.
Takže nejdřív načapám Sasukeho, jak se vykusuje s Karin skoro na mé skřínce, pak Sakura zjistí, že jsem teplej a nakonec mě tihle dva seřvou. Může být dnešek opravdu ještě horší?
"Jsi na dva týdny podmíněně vyloučen, rozumíš?"

Že já se vůbec ptám...