Seš jen můj!

Seš jen můj! (8)

Vypadám spíš jako bych šel na svůj vlastní pohřeb než jen do kuchyně na rozhovor s rodiči. Já ale v těhle dvou věcech zrovna teď nevidím rozdíl. Pomalu se posadím na jednu z volných židlí a tiše čekám, co se bude dít dál. I Kushina, která dělala něco v kuchyni, všeho nechá a sedne si vedle táty, hezky naproti mně.

„Takže," odkašle si Minato a zatímco sleduje svoje ruce, pokračuje, „ty jsi..."

„Buzna?" doplním ho, když hledá to správné slovo.

„Homosexuál," použije máma vhodnější výraz. Jenže mě všechna tahle slova znějí stejně. Buzna, teplouš, gay.. všechno to znamená jen jedno - že to děláte s dalším klukem.

„Po tom, co mě tu nahého nachytáte se Sasukem, se ještě musíte ptát?" prohodím sarkasticky, „jestli to chcete oficiálně slyšet, tak ano, váš syn je na kluky."

„Mysleli jsme, že se ti líbila ta dívka.. však víš, z tvé třídy," mluví na mě jemně matka a hledí mi do očí, zato otec o mě ještě ani jednou nezavadil pohledem.

„Hm, ale to je pryč."

„A .. takže ty a Sasuke jste spolu? Jak dlouho?"

„Moc dlouho ne," odpovím, ale pak se zamyslím nad tou otázkou. Vlastně ani nevím, jak dlouho spolu jsme. Odkdy to mám počítat? Od chvíle, kdy jsme spolu oficiálně začali, nebo od jeho vyznání ohledně svých citů ke mně?

„A takovéhle .. schůzky tu míváte často?"

„Ježiši, tati!" vyhrknu prudce.

Jako, chápu, že potřebují čas na to, aby to přijali, ale už o tom vědí minimálně deset minut, co tu seděli a poslouchali, jak si to rozdávám se Sasukem. Jenom ta vzpomínka na to mi vhání červeň do tváří. Raději uhnu pohledem kamsi ke svým kolenům. Zase mi tělem proudí ten nesmírný pocit trapnosti.

„Jak dlouho to o sobě víš?" změní raději téma.

„Asi rok," zamumlám.

„Sasukeho rodiče to vědí?"

„Jasně že ne! Dokážete si vůbec představit tu scénu? Sasuke by se nedožil rána. Nikdy to nesmí zjistit," ožiju náhle „asi stejně, jako jste to nikdy neměli vědět vy..." dodám ještě, spíš pro sebe než pro ně.

„Stejně bychom byli radši, kdyby si toho nechal."

Cukne mi v obočí.

„Myslel jsem, že to přijímáte."

„To ano, ale jsi na to ještě moc mladý, ještě máš dost času, uvidíš, že si pak najdeš nějakou pěknou dívku," převezme slovo matka a mile se na mě usmívá.

„Já ale žádnou holku nechci!" zvýším hlas, „já už někoho mám, jestli jste si nevšimli."

„Ale Naruto, vždyť na ty věci ještě nemáš věk."

„A kdybych tu měl místo Sasukeho holku, tak by to bylo v pořádku? Na to bych věk měl?" naštvu se.

„To je ale něco jiného," protestuje máma.

„A můžeš mi říct jako v čem?" Mlčí, ale já jim ve tvářích moc dobře vidím, že přesně vědí, co by mi na to nejraději odpověděli.

„No tak, jen to řekněte! Jen řekněte, že je tamto normální!" prudce se vymrštím ze židle a odcházím do svého pokoje.

„Počkej, Naruto, takhle jsme to nemysleli! Vrať se, promluvíme si o tom," slyším za svými zády hlas matky, jenže já je ignoruji a silně za sebou prásknu dveřmi. Dlouze si povzdechnu a doslova sebou praštím o postel. Ani se na ně moc nezlobím, jenom mě to vytočilo. Já chápu, že potřebují čas, musí si zvyknout a opravdu si přiznat, že jsem na co jsem.