Seš jen můj!

Seš jen můj! (27)

V pondělí se pomalu šourám do školy. Dneska ráno je chladno. Jako by mi chtělo ono pochmurné počasí zkazit den už od začátku. 

Už od neděle do sebe hážu jeden prášek proti bolesti za druhým, díky tomu můžu aspoň v pohodě dojít do školy. Ne že by se mi tam chtělo. Mám z toho už od rána špatný pocit. Nejraději bych se na to vykašlal, ale mám už moc velkou absenci. 

Do třídy přijdu o pět minut později. 

"Konečně jste se uráčil dorazit, Uzumaki?" začne hned Kakashi. Je mi jedno co říká, víc mě znervózňuje, jak na mě každý upíná svůj zrak. Chodím pozdě každou chvíli, na tom není nic zajímavého, tudíž je mi jasné, že to není ten důvod, proč jsem středem pozornosti. Jdu si sednout do lavice. Cestou cítím, jak mě ostatní propalují pohledem. Pár lidí si začne něco špitat. 

"Uzumaki, nesedejte si tak rychle," zastaví mě Kakashi, "zkoušení."

Jen protočím očima. Bylo mi to jasné. Pustím svoji židli, na kterou jsem si akorát chtěl sednout a přejdu k tabuli. 

"Máš za tři," řekne lehce překvapeně Kakashi. Možná i trochu zklamaně, že mi nemohl napsat další pětku. Já ale čekal, že mě vyvolá a tak se včera učil. Ano, nudil jsem se tak moc, že jsem dokonce vytáhl učebnici. 

Cestou do lavice mi někdo podkopne nohy. Málem hodím držku, ale naštěstí se udržím na nohou.

"Bacha kam šlapeš," poznamená Neji se zákeřným úsměvem. Zašklebím se na něho a pokračuju dál k lavici. 

"Já jsem si vždycky myslel, že si divnej, Uzumaki," přijde ke mně o přestávce Neji, "ale že si teplouš, to by mě nikdy nenapadlo."
"Chceš něco?" vyjede na něho hned Kiba.
"Takže je to fakt pravda?" špitne jedna z holek, co stojí v hloučku opodál, který sleduje celé dění.
"Tak teď už to víš," řeknu a skřížím si ruce na hrudi.
"Co kdybys vypadl?" vrčí na něho Kiba.
"Ty se do toho nepleť," odsekne Neji.
"Jestli máš problém, tak to řekni rovnou!" zakřičí na něho hnědovlásek.
"Jsi snad jeho holka?! Řekl jsem, aby ses do toho nepletl!"
"Cos to řek?!"
"Kibo, uklidni se," chytnu ho za rameno, protože vypadá, že každou chvíli skočí po Nejim a jednu mu natáhne.
Naštěstí do třídy přijde Kurenai-sensei. Tohle je poprvé, kdy jí nezazlívám, že chodí do hodiny o několik minut dřív.
Hlouček, co stál kolem nás, se hned rozpustí. Stejně tak i Neji zmizí na svoje místo.
"Debil," uleví si Kiba, když se taky posadí.

Další přestávku raději hned vystřelím ze třídy, nemám náladu na další konflikt. Jen co vyjdu ze dveří, hned do někoho vrazím.
"Dávej pozor kam-" začne zostra, ale pak hned otočí, "to jsi ty, Naruto."
"Proboha," protočím otráveně očima. Ze všech lidí musím narazit zrovna na Karin.
"Taky tě ráda vidím. Celá škola o tobě mluví."
"Řekni mi něco, co nevím," odseknu.
"Prej si dostal pořádnou nakládačku," pokračuje dál se zlomyslným úsměvem na rtech. By mě zajímalo, co na ní Sasuke vidí.
"Zas tak pořádná nebyla," namítnu.
"Prej si se ani nemohl postavit."
Rozesměju se.
"To je blbost."
"Hmm.. a to, že jsi buzna, taky není pravda?" pokračuje dál.
Ušklíbnu se. Drby se fakt šíří rychleji než světlo.
"Promiň, chtěla jsem říct homouš," uculí se nevinně. Pobaveně se ušklíbnu.
"Sasuke to už ví?" přejdu její otázku.
"Jistě, volala jsem mu to hned, jak jsem se to dozvěděla."
"Díky, Karin, už jsem se bál, že mu to budu muset říct sám," řeknu ironicky.
"Není zač," zase se na mě nevinně usměje.

Zapluju na pány, kde přejdu hned k umyvadlům. Cestou sem si na mě každej ukazoval. Už jsem jak nějaká celebrita. Škoda, že ne v tom  pozitivním smyslu slova.