Seš jen můj!

Seš jen můj! (24)

Zatočím za roh tak prudce, že skoro ani neudržím rovnováhu. Rozzáří se mi oči, když spatřím na zastávce autobus. Bez váhání do něj skočím jak neřízená střela, při čemž strčím do pár cestujících.

"Uklidni se, mladej," zavrčí na mě vztekle nějakej starší pán. Nevšímám si ho. Autobus se rozjede, hledím za sebe na Peina, který akorát přiběhne. Je stále celej rudej vzteky. Asi to jen tak nerozdýchá. Pein totiž úplně nejvíc nesnáší jedno - když ho někdo shodí před jeho kámoši. Pro to by snad dokázal i vraždit.

Hledím na něho, jak se ode mě vzdaluje. Začnu se tomu smát. Ani nevím proč, ale najednou mi to všechno přijde vtipné. Ten jeho výraz, když jsem to na něj vyklopil, ten jsem si měl vytisknout. Všichni na mě hledí jak na idiota, zatímco se směju na celý autobus. Je mi to jedno. Cítím se šťastný jako už dlouho ne. Jako by ze mě spadl tunovej kámen.

Příští zastávku vystoupím. Nejsem tak blbej, abych šel domů. Určitě tam čekají na to, až se vrátím. Zamířím proto za Kibou.

Samozřejmě je na mě stále naštvanej a nechce se se mnou moc bavit, ale když ho začnu naléhavě prosit, abych u něj mohl přespat, souhlasí. 

"Co tak najednou? Bojíš se být doma sám?" utahuje si ze mě Kiba, když po mně hodí triko, ve kterém dneska můžu spát.

"Ne to ne," zamumlám a doufám, že si nevšimne mého pokusu vyhnout se odpovědi.

"Tak proč?"

Sakra.

"Hmmm," zahučím potichu.

"Neslyším tě," řekne otráveně. Zdá se, že v něm  moje vyhýbavé odpovědi budí akorát větší zvědavost.

"Nooooo, zkátka jsem.. naštval jednoho týpka.. a pravděpodobně teď na mě čeká před barákem," vysoukám ze sebe neochotně.

"Co to kecáš? Cos mu provedl, že je na tebe tak naštvanej?" 

"Eh, no... já se .. já se s ním tak nějak rozešel," prohrábnu si nervózně vlasy.

"Cože?!" vyprskne Kiba šokovaně a vytřeští na mě oči, "ty si s někým chodil?!!"

"Tak nějak no," zamumlám. 

"Si děláš prdel," řekne nevěřícně, zatímco na mě šokovaně zírá. Nic neříkám, oba na sebe chvíli mlčky hledíme. Pak ke mně přijde Kiba bez jediného slova, zato stále s vražedným výrazem v očích, že se skoro leknu, že mě chce taky zabít. Chytne mě pevně za ramena a začne se mnou třást tak silně, že vypadám jak hadrová panna.

"SI DĚLÁŠ PRDEL!" zaječí na celej barák, že do pokoje hned vlítne jeho sestra a jednu mu natáhne, aby držel zobák.

Oba sedíme na posteli a mlčíme. Kiba si mne bouli na hlavě a nevěřícně kroutí hlavou.

"Ty si chodil po Uchihovi s někým dalším a mně si nic neřekl? Myslel jsem, že jsme nejlepší kámoši."

"No, já.. já jsem s ním chodil ještě před Sasukem," zamumlám nervózně.

"Coooooo?" podívá se na mě zase celej v šoku, "ty si měl kluka před Sasukem, pak si mu kvůli němu dal košem a nakonec se k němu zas vrátil?"

"Heh, skoro," uhnu pohledem. Proč se tak vyptává? Chudák Kiba ze mě bude akorát na prášky.

"Tak jak to bylo?"