Kapitola třetí: Kroky se zastavily
Nikdy...
Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Na tohle nemám. "Kašlu na tebe!" zakřičím zoufale a zakryju si hlavu polštářem. Nesnáším pocit bezmoci. Polštář odhodím a rukama si promnu oči. Prosím ať je to jen sen.
Neznámé číslo: Ale krásko, co ten smutnej obličej? Usměj se
To je jako rozkaz? Zlostí se mi začne vařit krev. Co si o sobě ten psychopat myslí? Nikdo mi nebude nic přikazovat a už vůbec ne on!
"Vys#r si voko!" prsknu naštvaně a odhodím mobil. Schovám si hlavu pod peřinu a vydechnu. Nádech, výdech. Náde... Dech se mi zasekne v krku.
Bouchly dveře.
Vyšvihnu se do sedu. Do ruky vezmu první věc, která se mi dostane pod ruku a pevně ji sevřu. Po špičkách se dostanu ke dveřím a naslouchám. Skoro ani nedýchám. Přitisknu ucho na dveře a zadržím dech. Podlaha skřípe a dunivé, mohutné kroky se přibližují. Odstoupím od dveří a natáhnu před sebe lampu, kterou jsem v rychlosti vzala. Kroky se zastavily...
Dveře se rozlétly dokořán a v nich stál on.
Můj bratr!
Lampu jsem upustila a skočila muu do náruče. "Ahoj sestřičko, taky tě rád vidím," zasmál se hlubokým hlasem a rozcuchal mi vlasy. "Tak dlouho jsem tě neviděla," zanaříkala jsem a stiskla ho ještě pevněji. "Ale prosím tě, vždyť je to jen... Počkat. Dva roky?!" vypískl jako holka a já se rozesmála na celý kolo. "Super, počítat umíš. Aspoň něco tě na tý vejšce naučili," popíchla jsem ho a slezla z něj.
"Jak vidím tak seš pořád stejná," zakroutil s úsměvem hlavou. Já se ale zamračila. "Tak jsem to nemyslel!" vyjekl rychle. "Samozřejmě si vyrostla do krásy," dodal a je spokojeně usmála. "No proto!" zamrmlala jsem a znovu ho objala. "Ale malá seš furt," uchechtl se a políbil mě do vlasů.
"Mimochodem, proč jsi držela tu lampu?" nadzvedl pobaveně obočí. Odfrkla jsem si. "Jsem ráda, že se bavíš. Myslela jsem, že jsi ten stal-zloděj! Jo, zloděj. Ve zprávách dávali, že je tady v sousedství nějakej zloděj..." začala jsem mluvit a mluvit. A pak jsem se zasekla.
Greg mi narval do pusy ponožku.
"Fůj! Gregu!" vypískla jsem, když jsem ji vyplivla. Ten idiot se se smíchem otočil a odešel.
XXX
Neznámé číslo: Dobré ráno, Chloe
Neznámé číslo: Chloe
Neznámé číslo: Chloe!
Já: CO?!
Neznáme číslo: Dobré ráno
Já: Grrrr!
Neznámé číslo: Chloe, když ti někdo popřeje dobré ráno, je slušné mu jej popřát taky.
Já: Posr#né ráno přeju
Neznámé číslo: Chloe!
Já: Co zas?!
Neznámé číslo: Dávej si bacha na jazyk! Nebo špatně skončíš
On mi vyhrožuje?
Já: Nas#r si!
Neznámé číslo: Ale Chloe, nechceš přece aby se něco stalo Gregovi, že ne?
Já: Opovaž se mu ublížit!
Neznámé číslo: A co s tím uděláš Chloe? Nic! Můžu ho zabít a můžu to udělat bez jediné stopy. Můžu vymazat všechny záznamy o jeho existenci a ty nezmůžeš NIC! Takže, jak to bude Chloe?
Já: Dobré ráno
Neznámé číslo: Hodná holka
Estakali
ČTEŠ
Psychoušek
Teen FictionVěděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky j...