Kroky se zastavily...

12.4K 445 17
                                    


Kapitola třetí: Kroky se zastavily


Nikdy...

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Na tohle nemám. "Kašlu na tebe!" zakřičím zoufale a zakryju si hlavu polštářem. Nesnáším pocit bezmoci. Polštář odhodím a rukama si promnu oči. Prosím ať je to jen sen.

Neznámé číslo: Ale krásko, co ten smutnej obličej? Usměj se

To je jako rozkaz? Zlostí se mi začne vařit krev. Co si o sobě ten psychopat myslí? Nikdo mi nebude nic přikazovat a už vůbec ne on!

"Vys#r si voko!" prsknu naštvaně a odhodím mobil. Schovám si hlavu pod peřinu a vydechnu. Nádech, výdech. Náde... Dech se mi zasekne v krku.

Bouchly dveře.

Vyšvihnu se do sedu. Do ruky vezmu první věc, která se mi dostane pod ruku a pevně ji sevřu. Po špičkách se dostanu ke dveřím a naslouchám. Skoro ani nedýchám. Přitisknu ucho na dveře a zadržím dech. Podlaha skřípe a dunivé, mohutné kroky se přibližují. Odstoupím od dveří a natáhnu před sebe lampu, kterou jsem v rychlosti vzala. Kroky se zastavily...

Dveře se rozlétly dokořán a v nich stál on.

Můj bratr!

Lampu jsem upustila a skočila muu do náruče. "Ahoj sestřičko, taky tě rád vidím," zasmál se hlubokým hlasem a rozcuchal mi vlasy. "Tak dlouho jsem tě neviděla," zanaříkala jsem a stiskla ho ještě pevněji. "Ale prosím tě, vždyť je to jen... Počkat. Dva roky?!" vypískl jako holka a já se rozesmála na celý kolo. "Super, počítat umíš. Aspoň něco tě na tý vejšce naučili," popíchla jsem ho a slezla z něj.

"Jak vidím tak seš pořád stejná," zakroutil s úsměvem hlavou. Já se ale zamračila. "Tak jsem to nemyslel!" vyjekl rychle. "Samozřejmě si vyrostla do krásy," dodal a je spokojeně usmála. "No proto!" zamrmlala jsem a znovu ho objala. "Ale malá seš furt," uchechtl se a políbil mě do vlasů.

"Mimochodem, proč jsi držela tu lampu?" nadzvedl pobaveně obočí. Odfrkla jsem si. "Jsem ráda, že se bavíš. Myslela jsem, že jsi ten stal-zloděj! Jo, zloděj. Ve zprávách dávali, že je tady v sousedství nějakej zloděj..." začala jsem mluvit a mluvit. A pak jsem se zasekla.

Greg mi narval do pusy ponožku.

"Fůj! Gregu!" vypískla jsem, když jsem ji vyplivla. Ten idiot se se smíchem otočil a odešel.

XXX

Neznámé číslo: Dobré ráno, Chloe

Neznámé číslo: Chloe

Neznámé číslo: Chloe!

Já: CO?!

Neznáme číslo: Dobré ráno

Já: Grrrr!

Neznámé číslo: Chloe, když ti někdo popřeje dobré ráno, je slušné mu jej popřát taky.

Já: Posr#né ráno přeju

Neznámé číslo: Chloe!

Já: Co zas?!

Neznámé číslo: Dávej si bacha na jazyk! Nebo špatně skončíš

On mi vyhrožuje?

Já: Nas#r si!

Neznámé číslo: Ale Chloe, nechceš přece aby se něco stalo Gregovi, že ne?

Já: Opovaž se mu ublížit!

Neznámé číslo: A co s tím uděláš Chloe? Nic! Můžu ho zabít a můžu to udělat bez jediné stopy. Můžu vymazat všechny záznamy o jeho existenci a ty nezmůžeš NIC! Takže, jak to bude Chloe?

Já: Dobré ráno

Neznámé číslo: Hodná holka

Estakali


PsychoušekKde žijí příběhy. Začni objevovat