Kapitola čtyřicátá: "Miluji tě."
Po dlouhé době jsem se znovu probudila v hřejivém objetí Damiena. Jednu ruku měl položenou na mém bříšku a tou druhou si hrál s mými vlasy. Otočila jsem se a usmála se, když jsem uviděla mého černovlasého ďábla. Dopřál mi ten nejkrásnější úsměv a hned na to si mě k sobě přivinul jako plyšového medvídka.
"Buongiorno, amore," zamumlal mi do vlasů. "Buongiorno," zašeptala jsem. Pak jsem zvedla hlavu a vtiskla mu polibek na tvář. Jeho oči zářily štěstím, jako malému dítěti v cukrárně. V takovýchto momentech jsem mu propadala víc a víc. Byl jako droga, šíleně nebezpečná droga.
"Vypadáš šťastně," poznamenala jsem a prstem obkroužila jeho rty, které se roztáhly do ještě většího úsměvu. Žertovně mě kousl do prstu a já vypískla a následně se zahihňala jako malá holka. "Jsem šťastný," řekl.
Vzal mou ruku do svojí a políbil mi dlaň. "A víš proč?" zeptal se a já zakroutila hlavou. Na chvíli se odmlčel a jen mě sledoval, jako by se snažil zapamatovat si každý kousek mé tváře. Nadechl se a konečně promluvil: "V noci jsem se vzbudil a přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem o tobě, matce, o něm... Napadala mě spousta věcí a nebyly to nijak hezké myšlenky, Chloe. Ale ty jsi mě ujistila, že už se nemusím bát. Pamatuješ si, co jsi mi řekla?"
Znovu jsem zakroutila hlavou. "Řekla jsi: "Ti amo anch'io." Myslela jsi to vážně? Řekni, miluješ mě?" Šokovaně jsem zalapala po dechu a tváře se mi zbarvily do růžova, nečekala jsem to. Ale pravda je taková, že jsem ho doopravdy milovala.
Byla jsem bláznivě zamilovaná do blázna.
Podívala jsem se mu do očí, které byly plné naděje a očekávání. „Miluji tě," přiznala jsem na což se Damien rozzářil jako vánoční stromeček. Než jsem se nadála, políbil mě způsobem, který mi vyrazil dech.
„Řekni to ještě jednou," prosil.
„Miluji tě."
„Miluji tě."
XXX
Seděla jsem v pokoji a četla si knihu, když dovnitř vtrhl Jack. Byl celý zadýchaný a vypadal rozrušeně. Rychle pohledem přejel místnost, až se jeho oči zastavily na mě. "Damien," zasýpal "m-musíš ho uklidnit. Přeskočilo mu." V tu chvíli jsem slyšela dost na to, abych věděla, o co jde.
Rychlým krokem jsem následovala Jacka a doufala, aby můj ďábel neudělal nějakou pitomost. Brunet mě vedl k jeho kanceláři a už z chodby jsem slyšela tříštění skla. Zrychlila jsem krok a už, už jsem chtěla otevřít dveře, ale Jack mě zarazil.
"Buď opatrná, dobře?" varoval mě. Jemně jsem se usmála "Neublíží mi, tím jsem si jistá," ubezpečila jsem ho a vstoupila do místnosti. Jen tak, tak jsem stihla uhnout před letící skleničkou.
Na lítající nádobí už jsem si tak trochu zvykla, ale stejně jsem nadskočila, když se setkala se zdí. Rychle jsem přemístila svůj pohled k Damienovi. Vypadal jako šílenec. Těžce oddechoval, vlasy mu trčely všemi směry a jeho oči byly divoké. Když se setkaly s mými, jeho pohled trochu zjemněl.
"Chloe," zachraptil. "Myslel jsem, že chceš utéct. Že se chceš vrátit k... Ethanovi," znechuceně vyslovil jeho jméno. Pomalu a opatrně jsem se k němu přiblížila a zlehka mu položila ruku na tvář. "Jsem tady Damiene, nikam nejdu," ujišťovala jsem ho.
"Ale Ethan..." začal znovu.
"Zapomeň na něj, on je nikdo," přerušila jsem ho.
"Nic k němu necítíš?" zeptal se.
"Ovšem, že ne. Miluji tě, Damiene."
"A já tebe," vydechl a obmotal mi ruce okolo pasu. "Jsi moje, rozumíš?"
"Tvoje," zamumlala jsem.
Krize zažehnána.
Estakali
ČTEŠ
Psychoušek
أدب المراهقينVěděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky j...