Kapitola osmnáctá: Nezvaná návštěva
Černovlásek s jemným úsměvem na tváři hleděl z okna. Ruku měl propletenou s tou mojí a tu a tam mě pohledem zkontroloval nebo si hrál s mými vlasy. Vypadal šťastně a já jsem si nemohla stěžovat. Občas se divím, že jsem nepředla jako kočka.
Ano, až takový dopad na mě měla jeho přítomnost.
Začali mi těžknout víčka. Damien si toho všimnul a usmál se. "Chceš spát princezno?" zeptal se, zatímco mě vískal ve vlasech. Zívla jsem a přikývla. Damien se ke mě sehnul a vzal mě do náruče. Bez námitek jsem se nechala nést a položila jsem si hlavu na jeho rameno.
Zavřela jsem oči a po chvilce jsem přestávala vnímat okolí.
"Co tady sakra děláš?!" zahřměl Damien a vrátil mě tak do reality. Vyjukaně jsem se podívala okolo sebe. Na posteli uprostřed ponuré místnosti -která, předpokládám patří Damienovi- ležela blondýna.
Nahá.
Absolutně ji nezajímalo, že ji nezakrývá ani kousek látky a vstala. Na rtech se jí usadil rádoby svůdný úsměv a dala si ruku v bok. Abych byla upřímná, vypadala jako béčková pornoherečka. Obarvený blond vlasy, obličej plný makeupu a implantáty nahoře i dole.
"Myslela jsem si, že by jsme si mohli trochu pohrát," promluvila nechutně přeslazeným tónem a zamrkala svýma falešnýma řasama. Přistoupila o kousek blíž a Damien couvl.
"Becky," zavrčel Damien "jestli sis nevšimla, tak mám společnost," kývnul směrem ke mě a ta nádhera si mě konečně všimla.
"Ale! Kdopak to je?" zeptala se s falešným úsměvem.
"Chloe," řekl Damien klidně a pomalu mě postavil na nohy. Becky mě přejela pohledem a já se víc přitiskla k Damienovi. Její pohled se mi nelíbil.
"Takže, až tahle zrůdička odejde tak si budeme hrát?"
Au.
"VEN!" zařval Damien a přitiskl si mě k sobě.
Blondýna si posměšně odfrkla a vyšla z místnosti. Cestou se samozřejmě o Damiena otřela nejvíc jak to šlo. Černovlásek za ní práskl dveřmi a pak přešel k posteli. Začal z peřiny sundávat povlečení a já nechápavě nadzvedla obočí.
"Nebudu spát v posteli na který ona ležela nahá. Kdo ví kde všude se válela," zamrmlal naštvaně a já se rozesmála. Damien přestal dělat to co dělal a s úsměvem mě sledoval. Pomalu jsem se přestala smát. "Co je?" zeptala jsem se.
"Jsi krásná, když se směješ," řekl a já zčervenala. "A ještě víc, když se červenáš," dodal a já doslova zrudla. Ten černovlasej ďábel se jen zasmál a dál převlékal peřiny.
Estakali
ČTEŠ
Psychoušek
JugendliteraturVěděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky j...