Nezvaná návštěva

9.9K 411 8
                                    


Kapitola osmnáctá: Nezvaná návštěva


Černovlásek s jemným úsměvem na tváři hleděl z okna. Ruku měl propletenou s tou mojí a tu a tam mě pohledem zkontroloval nebo si hrál s mými vlasy. Vypadal šťastně a já jsem si nemohla stěžovat. Občas se divím, že jsem nepředla jako kočka. 

Ano, až takový dopad na mě měla jeho přítomnost.

Začali mi těžknout víčka. Damien si toho všimnul a usmál se. "Chceš spát princezno?" zeptal se, zatímco mě vískal ve vlasech. Zívla jsem a přikývla. Damien se ke mě sehnul a vzal mě do náruče. Bez námitek jsem se nechala nést a položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Zavřela jsem oči a po chvilce jsem přestávala vnímat okolí. 

"Co tady sakra děláš?!" zahřměl Damien a vrátil mě tak do reality. Vyjukaně jsem se podívala okolo sebe. Na posteli uprostřed ponuré místnosti -která, předpokládám patří Damienovi- ležela blondýna.

Nahá.

Absolutně ji nezajímalo, že ji nezakrývá ani kousek látky a vstala. Na rtech se jí usadil rádoby svůdný úsměv a dala si ruku v bok. Abych byla upřímná, vypadala jako béčková pornoherečka. Obarvený blond vlasy, obličej plný makeupu a  implantáty nahoře i dole. 

"Myslela jsem si, že by jsme si mohli trochu pohrát," promluvila nechutně přeslazeným tónem a zamrkala svýma falešnýma řasama. Přistoupila o kousek blíž a Damien couvl. 

 "Becky," zavrčel Damien "jestli sis nevšimla, tak mám společnost," kývnul směrem ke mě a ta nádhera si mě konečně všimla.

"Ale! Kdopak to je?" zeptala se s falešným úsměvem.

"Chloe," řekl Damien klidně a pomalu mě postavil na nohy. Becky mě přejela pohledem a já se víc přitiskla k Damienovi. Její pohled se mi nelíbil.

"Takže, až tahle zrůdička odejde tak si budeme hrát?" 

Au.

"VEN!" zařval Damien a přitiskl si mě k sobě. 

Blondýna si posměšně odfrkla a vyšla z místnosti. Cestou se samozřejmě o Damiena otřela nejvíc jak to šlo. Černovlásek za ní práskl dveřmi a pak přešel k posteli. Začal z peřiny sundávat povlečení a já nechápavě nadzvedla obočí. 

"Nebudu spát v posteli na který ona ležela nahá. Kdo ví kde všude se válela," zamrmlal naštvaně a já se rozesmála. Damien přestal dělat to co dělal a s úsměvem mě sledoval. Pomalu jsem se přestala smát. "Co je?" zeptala jsem se.

"Jsi krásná, když se směješ," řekl a já zčervenala. "A ještě víc, když se červenáš," dodal a já doslova zrudla. Ten černovlasej ďábel se jen zasmál a dál převlékal peřiny. 

Estakali

PsychoušekKde žijí příběhy. Začni objevovat