Kapitola šestnáctá: Takže...
V minulé části:
Zvednul svoji zkrvavenou ruku a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Bříškem palce mi přejel po tváři a s jemným úsměvem zašeptal: "Jsi krásná, mio amore". Naklonil se ke mě a jeho horký dech mi ovanul tvář. Dlaň mi položil na tvář a naklonil se tak, že se naše nosy dotýkaly. Přitiskl si mě blíž k tělu a...
... dveře se rozletěly dokořán. Rychle jsem od Damiena odskočila, když jsem ve dveřích uviděla Jacksona a Jasona. Stáli tam, pozorovali nás a vševědoucně se usmívaly. Tváře mi zrůžověli. Damien si s vážnou tváří stoupl a pomohl mi na nohy.
" Co chcete?" řekl, jeho hlas ledově klidný.
Ti dva si vyměnily pohledy a pak se podívali na mě, přičemž se pořád křenily. "No," začal Jackson,"chtěli jsme jít podívat jestli je Chloe vzhůru, ale-" "Ale zase půjdeme, nebudeme vás rušit," skočil mu do řeči Jason a mrkl na mě.
Moje líce nyní nabrali tmavě rudou. Sklopila jsem oči k zemi a nechala svoje vlasy, aby mi zakryli obličej.
Nikdy jsem neměla moc zkušeností s klukama a skutečnost, že mě Damien skoro políbil byla neuvěřitelně... vzrušující? Ethan sice byl můj první, ale vždycky jsem ho viděla jen jako kamaráda. Nechodila jsem s ním, byli jsme kámoši s výhodama. Ano, přišla jsem s ním o panenství. Možná byla blbost nepočkat si na někoho, koho budu milovat. Ale, co když nikdo takový nepřijde? Ethan je můj nejlepší kamarád, věřím mu a noc s ním byla úžasná. Nelituju toho.
Zkrátka, k Ethanovi jsem cítila jen kamarádství a špetku přitažlivosti. Byl milý, hravý a v jeho přítomnosti jsem byla sebejistá a klidná.
Damien byl úplný opak.
Jeho přítomnost mi zrychlila tep, rozšířila zorničky a to rozhodně nebylo zděšením. Teda... většinou. Když se mě dotkl, moje tělo na to reagovalo návalem adrenalinu. Jako bych měla skočit z útesu do moře a já rozhodně chtěla skočit. Jeho hluboký, sametový hlas mi vytvářel husí kůži. Nikdy jsem si to nechtěla přiznat, ale toužila jsem po něm. Žíznila jsem po jeho polibku.
Ale všechno se změní, když mu přeskočí.
Cvak! a Damien je agresivní psychopat.
Cvak! a jediné, co cítím, je strach.
"Můžete zůstat," řekl jim Damien a probral mě tím z myšlenek. "Stejně si musím jít něco vyřídit," zamumlal. Letmo se na mě podíval a vyšel z místnosti. Kluci se rychle posadily na židle vedle nemocniční postele a znovu se na sebe podívali. Pak stočili pohled ke mě: "Takže..." uculil se Jason než pokračoval.
"Jak Damien líbá?"
Estakali
ČTEŠ
Psychoušek
Teen FictionVěděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky j...