Kapitola dvacátá šestá: Musím to udělat
Už jsou to dva týdny.
Celé dva týdny se mi Damien nějakým způsobem omlouval. Celých čtrnáct dní mám noční můry. Už 336 hodin jsem skoro nevylezla z pokoje Jacksona a Jasona. A už toho mám dost.
Seděla jsem na posteli a koukala na ty růže, které mi Jack položil do klína. Vzhlédla jsem k němu a nadzvedla obočí. Brunet si povzdechl a posadil se vedle mě. Vzal jednu růži do ruky a chvíli si ji prohlížel, pak zvedl štítek, který byl mezi jejími okvětními lístky.
Přeletěl ji pohledem a následně protočil očima. Ukázal mi ji a já zkopírovala jeho předchozí výraz.
"Omlouvám se, mio amore,"
stálo na ní, stejně jako na všech ostatních. Vzala jsem mu štítek z ruky a roztrhala ho na malé kousíčky. Otevřela jsem okno, které je umístěno nad postelí a vyhodila je. Koukala jsem jak létají ve větru a na chvilku si přála, abych mohla taky tak odletět.
Ale bez toho trhání.
"Měla by sis s ním aspoň promluvit Clo. Tohle je po třetí, co poslal růže. Dnes," řekl Jackson. Otočila jsem se k němu a pokývala hlavou, "Máš pravdu." Brunet překvapeně zamrkal. "Mám?"
"Jo, musím si s ním promluvit. Víš co? Půjdu teď," rozhodla jsem se a vzala do rukou ty růže. Rázně jsem vypochodovala z místnosti a namířila jsem si to k jeho kanceláři. Chvíli jsem přemýšlela, kudy mám sakra jít, ale na štěstí jsem cestu našla.
Zastavila jsem se před těmi mahagonovými dveřmi a zaváhala. Nervózně jsem si skousla ret a pak těžce vydechla. Musím to udělat, opakovala jsem si v duchu, když jsem zvedla ruku abych zaklepala. Přiložila jsem ruku ke dřevu a... ony se samy otevřely.
Stál v nich Damien. Oči mu spočinuly na mé ruce, která visela ve vzduchu a nakonec i na mě. Pootevřel ústa a pár krát zamrkal, jako by nevěřil, že před ním stojím. Zamumlal něco v cizím jazyce a pak ke mě vztáhl ruku.
Ucukla jsem a upustila růže na zem. "Mio amore, jsi skutečná?" zeptal se a pak si frustrovaně projel rukou ve vlasech. "Nemůžeš být, určitě už zase sním."
Plesk!
"Zdá se ti tohle skutečné?" vykřikla jsem naštvaně. Damien se na mě šokovaně podíval a chytil se za tvář. Najednou, všechny ty emoce co jsem se snažila skrývat, vypluly na povrch. "Jak jsi mi to mohl udělat?!" vyjekla jsem se slzami v očích. "Jak?!"
"Chloe, já-"
Vyhrnula jsem si tričko a nechala slzy, aby mi smáčely tváře. "Podívej se co jsi mi udělal," vzlykla jsem. Černovlásek odvrátil pohled, sám měl v očích slzy. "Tak se podívej!" zařvala jsem. Podíval se na mě a pak sjel pohledem dolů, aby spatřil svůj výtvor.
Svezl se přede mnou na kolena a se skleněnýma očima vzhlédl. "To jsem nebyl já, mio amore. Miluju tě," řekl a natáhl ke mě ruku, já však ustoupila o krok zpátky. "Přísahám, že bych ti-"
"Neříkej to!" vykřikla jsem naštvaně. "Neříkej, že bys mi nikdy neublížil. Už jsi to udělal. Ublížil si mi," zasyčela jsem a udělala další krok zpátky.
Zavrtěla jsem hlavou a snažila se zadržet další slzy, které se snažily utéct. "Znásilnil si mě," zašeptala jsem zlomeně. Podívala jsem se mu do očí a zjistila, že pláče.
Jen tam klečel na zemi, sledoval mě a tiše plakal.
"Zničil si mě, Damiene."
Estakali
ČTEŠ
Psychoušek
Teen FictionVěděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky j...