Psychoušek

Oh...

Kapitola devatenáctá: Oh...

Damien převlékl postel, zatím co já jsem přešlapovala z nohy na nohu a prohlížela si jeho pokoj. Stěny byly tmavě modré, nábytek černý a podlaha pokrytá dřevěnými prkny... ořešáku? Celý pokoj byl temný, ale jistým způsobem mě to uklidňovalo. Nad obrovskou postelí bylo okno zakryté závěsy, které vypadaly draze. 

Bylo poznat, že ten pokoj patřil Damienovi. Působil na mě stejným dojmem jako jeho majitel. Temný a záhadný skoro až nebezpečný, ale v jádru klidný. 

Zrovna jsem studovala mahagonové dveře, když se ozvalo odkašlání. Otočila jsem se na Damiena, který stál u nově povlečené postele a u nohou mu leželo staré povlečení. "Ty dveře vedou do koupelny, můžeš se jít umýt. Půjčím ti nějaké svoje oblečení," řekl. 

Chvilku jsem přemýšlela, co je špatně s tím co mám na sobě a pak jsem si všimla těch skvrn od krve. Nakrčila jsem znechuceně nos, ale pak se mi rozhořely tváře, když jsem si uvědomila, že mi půjčí svoje oblečení. Představa, že budu mít na sobě jeho oblečení, se mi rozhodně zamlouvala. Nemluvě o tom, že budu spát v jeho posteli.

Počkat!

"Damiene, kde budeš spát ty?" zeptala jsem se zmateně.

"V mé posteli."

"A kde teda budu spát já?" otázala jsem se, víc zmatená než před tím.

"V mé posteli."

"Oh..." 

Damien se rozesmál a moje tváře vzplanuly od rozpačitosti. Se skousnutým rtem jsem těkala očima po místnosti a snažila se redukovat krev hrnoucí se mi do tváří. Frustrovaně jsem si povzdychla a zamumlala: "Já se jdu teda umýt," a zmizela jsem v jeho koupelně. 

Koupelna byla překvapivě světlá, na rozdíl od jeho pokoje. Kachličky na zemi byly černé, zato ty na zdi byly sněhově bílé s černými ornamenty. Umyvadlo bylo taky bílé, ale se zlatým kohoutkem. Vana, která byla hned vedle byla taktéž bílá se zlatým kohoutkem a podpíraly ji čtyři zlaté zvířecí tlapy. Vedle ní byla malá skříňka. V rohu místnosti byl sprchový kout a záchod. 

S úžasem jsem hleděla na tu krásu přede mnou. Na chvíli jsem si myslela, že jsem se ocitla v jiné dimenzi a ne v Damienově koupelně. S malým úsměvem na rtech jsem si to na mířila k sprchovému koutu a slíbila si, že někdy tu nádhernou vanu musím vyzkoušet. Svlékla jsem se a vstoupila do sprchy. 

Opřela jsem se o studené kachličky a nechávala na sebe téct teplou vodu. Smyla jsem ze sebe zaschlou krev a užívala si to, jak mi povolily dřív ztuhlé svaly. Umyla jsem se nějakým sprchovým gelem, který jsem našla a poté vystoupila ze sprchy. Kapky vody ze mě stékaly na zem a si vzpomněla, že jsem zapomněla Damiena poprosit o nějakou osušku.

Naštěstí, na skříňce vedle vany leželo jak oblečení, tak i černý ručník. Setřela jsem ze sebe kapky vody a oblékla si Damienovo tmavě modré triko. Bylo obrovské a sahalo mi až po kolena. Chvilku jsem přemýšlela, jestli si mám vzít i ty boxerky, které tu nechal. Pro jistotu jsem si je vzala. 

Vyšla jsem z koupelny zrovna, když si Damien sundával tričko. Bohužel ke mě byl otočený zády, ale stejně jsem slintala nad tím jak se jeho svaly na zádech napínaly, když si přetahoval tričko přes hlavu.

Poskočila jsem, když promluvil.

"Nechceš si mě vyfotit? To vydrží dýl," řekl a grázlovsky se ušklíbl, když se otočil.

V ten moment mi bylo docela jedno, že mě provokuje. Jeho tělo za to stálo. Hrudník měl perfektně vypracovanej a ty buchtičky...

"Teče ti slina, zlato." uchechtl se ten žhavej, černovlasej ďábel. Věděla jsem, že mě škádlí, ale pro jistotu jsem nenápadně zvedla ruku a šáhla si na rty. Zjistila jsem, že jsem nebyla tak nenápadná, když se Damien znovu rozesmál. 

Estakali