Psychoušek

"Jsem v pořádku," nejsem

Kapitola dvacátá sedmá: "Jsem v pořádku," nejsem

Došla jsem k pokoji J&J a než jsem vešla, utřela jsem si mokré tváře. Bez zaklepání jsem otevřela dveře a zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Když se mi naskytl pohled na to, co se skrývalo za těmi dveřmi, vykřikla jsem a zakryla si oči.

"Kriste ženská! Neumíš klepat?" nadával Jackson zatím co hledal svoje oblečení. Stále s dlaněmi před obličejem jsem si odfrkla: "Není to moje vina, že jste nezamknuli!" Najednou mi někdo odtáhl ruce od obličeje. Otevřela jsem oči, jen abych spatřila šklebícího se blonďáka. "Proč by jsme zamykali svůj vlastní pokoj?" optal se hloupě a já zčervenala. 

"No, aby vás někdo... nevyrušil od vašich, ehm, činností?" vykoktala jsem ze sebe, zatím co se oba královsky bavily. "A vůbec! Dej ode mě ty pracky pryč, kdo ví kde byly..." zamumlala jsem těch posledních pár slov a vytrhla se mu. 

Sedla jsem si na postel, kterou jsem si přivlastnila a povzdechla si. Předchozí události mě nějak unavily. Na půl oblečený Jackson se na mě starostlivě podíval. "Jak to šlo?" zeptal se a sednul si vedle mě i s Jasonem. Podívala jsem se na něj a nadzvedla obočí, "Proč se ptáš? Jsem si jistá, že jste to slyšeli vy, i všichni ostatní v domě," zamumlala jsem. 

"Jak ti je?" znovu jsem si povzdychla a pokrčila rameny.

Oba dva věděli, co jsme k němu cítila. Před tím incidentem i po tom.  Řekla jsem jim úplně všechno: to jak mě stalkoval, chtěl mě zabít a jak se potom omlouval, o tom když mě unesl, pořezal a znovu se omlouval, a tak dále...

Zkrátka a dobře věděli, že jsem milovala maniaka.

A taky to, že jsem ho nenáviděla.

"Jsem v pořádku," nejsem. 

Ani trochu.

XXX

"Chloe vstávej," promluvil někdo a jemně se mnou zatřásl. Jen jsem zamručela a otočila se na druhý bok. "Chloe..." promluvila ta osoba znovu. 

"Ještě pět minut mami..."

Smích.

To asi nebude moje máma...

Otevřela jsem oči a uviděla před sebou dva vysmáté obličeje. Neochotně jsem vylezla z postele a zatočila se mi hlava. Svraštila jsem obočí a přidržela se zdi vedle sebe. Najednou můj žaludek udělal kotrmelec a já se rozběhla do koupelny. 

O pár minut později jsem se vyčerpaně opírala o prkýnko záchodu a Jack mi pořád držel vlasy. Roztřeseně jsem se zvedla a spláchla. Přesunula jsem se k umyvadlu a vypláchla si pusu. Když jsem se podívala do zrcadla, zjistila jsem, že mě moji spolubydlící pozorují. 

"Asi jsem něco špatnýho snědla," zamumlala jsem. 

Ti dva si vyměnili pohledy a pak se na mě znepokojeně podívaly. 

"Chloe, včera jsi skoro nic nesnědla..."

Estakali