Psychoušek

Greg

Kapitola třicátá první: Greg

"... a taky čokoládový dort," dokončím svůj seznam. Damien na mě vykulí oči, ale stejně si všechno napíše do mobilu. "To je všechno?" zeptá se, s jemným náznakem sarkasmu v hlase. Protočím nad ním očima. Já za to nemůžu, že mám hlad! 

"Jo, to bude vš-" na chvilku se zastavím. "Ještě kyselý okurky," dodám a pohladím si jednoměsíční bříško. Černovlásek se zamračí, "Vždyť kyselý okurky nesnášíš," zamumlá si sám pro sebe. Pak zakroutí hlavou a povzdychne si. "Za chvilku jsem zpátky," prohlásí a políbí mě na čelo. Jen se na něj usměju a dál sleduju Game of Thrones.

Za poslední dva týdny se nic neobvyklého nedělo. Můj černovlasý ďábel se choval jako andílek, paradoxně. Všechno jde jako po másle a to je dobře, stres není pro prcka dobrý. Ale nemůžu si pomoct a přemýšlet nad tím, jestli to není jen ticho před bouří. 

Když epizoda GoT skončila, přepnula jsem kanál. Dávali zprávy, jindy bych si jich ani nevšimla, ale teď mě zaujali. 

Blonďatá reportérka si srovnala papíry a začala číst: "Chloe Flores, která je už nějakou dobu nezvěstná, se stále pohřešuje." Vedle ní vyskočila moje fotka. "Její nejbližší jsou velmi zdrceni jejím zmizením a prosí kohokoliv, aby pomohli v jejím hledání. Její bratr, Gregory Flores, nám poskytl rozhovor."

V dalším záběru byl Greg a nějaký reportér. Píchlo mě u srdce, když jsem viděla, jak příšerně vypadal. Byl na pokraji slz, když na něj ten chlápek střílel otázky typu: "Myslíte si, že je mrtvá?" Rozbrečela jsem se, když jim Greg dával výpověď. 

"Jednou večer mi Chloe oznámila, že se jde projít. Nechtěl jsem ji pustit, ale je strašně tvrdohlavá. Když uběhla hodina a ona se neukázala, zkoušel jsem jí volat, ale nezvedala mi to. Po další hodině jsem zavolal policii." Pak se se skleněnýma očima podíval do kamery. "Je to všechno moje vinna, kdybych ji nenechal jít tak... tak by tu ještě byla," zlomil se mu hlas a tam to ustřihly. 

 "Jsem tu!" ozvalo se z chodby a pak prásknutí dveří. "Muffiny neměly, ale-" zarazil se, když mě uviděl. Upustil tašky a přispěchal ke mě. "Mio amore, co se děje?" zeptal se jemně a stíral mi slzy z tváří. Přivinul si mě k sobě a já vzlykla. 

"O-oni dávali zprávy-vy a b-byl tam Greg a..." vykoktala jsem a znovu se rozbrečela. Damien mě hladil po zádech a bezúspěšně se mě snažil utišit. Po chvíli jsem se uklidnila a podívala se na něj. "Mohla bych mu prosím zavolat? On, on si myslí, že jsem mrtvá. Chci mu říct, že jsem v pořádku a že se nemusí o mě bát. Prosím Damiene, on vypadal tak zdrceně," vyhrkla jsem ze sebe. 

Damien se zamyslel a pak přikývl. "Dobře," řekl jen. 

"Prosím Damiene! To, to přece... Počkat. Můžu?" vykulila jsem na něj oči. 

Můj černovlasý ďábel se pobaveně usmál a znovu kývl. "Ano." 

Estakali

  „Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to přejde." -Murphyho zákony