Psychoušek

Nevinné dítě

Kapitola dvacátá devátá: nevinné dítě

"Co teď budu dělat?" vzlykla jsem. "Nemůžu mít dítě, vždyť je mi jenom sedmnáct!" zajíkla jsem se a složila hlavu do dlaní. Jackson mě hladil po zádech a Jason seděl na zemi přede mnou a přemýšlel. Podíval se na mě a opatrně se zeptal: "Řekneš to Damienovi?" 

"To nemůžu! Vždyť mě znásilnil!" zvolala jsem a zakroutila hlavou. "Takže chceš..." Jackson těžce polkl "...chceš jít na potrat?" dokončil s bolestivou grimasou. Znovu jsem zavrtěla hlavou a podívala se na svoje -zatím- ploché břicho. "Je to dítě, nevinné dítě, nemůžu ho trestat za jeho činy," zamumlala jsem a přitiskla si k sobě polštář.  

Jackson si viditelně oddechl po mé odpovědi. Za to Jason nevypadal moc klidně. "V tom případě bys mu to měla říct, Clo. Dřív nebo později to stejně zjistí," prohlásil a podrbal se na zátylku. Jen jsem přikývla hlavou, má pravdu. 

Zabořila jsem do polštáře hlavu a přála si, aby to byla jen noční můra. Jason si sedl vedle mě a jemně mě objal. "Bude to v pořádku," zašeptal. Chtěla jsem tomu věřit, opravdu chtěla, ale nešlo to. Zvedla jsem hlavu a se slzami v očích jsem se na něj podívala. 

"Co když se naštve? Co když ho nebude chtít?" znovu jsem začala panikařit. "Co když mi znovu ublíží? Co když ublíží tomu dítěti? Co-," Jackson mě zastavil. "Nic takového se nestane, dobře? Až mu to řekneš, budeme tam s tebou," ujišťoval mě a celou dobu se mi díval do očí. 

"Dobře," řekla jsem jen. 

Jason vstal a natáhl ke mě ruku. Zvedla jsem obočí a tázavě jsem se na něj podívala. "Pojď se s námi najíst. Poslední dobou si skoro nic nesnědla a to není zdravý. Teď musíš jíst za dva," oznámil mi a vytáhl mě na nohy. 

Šli jsme do kuchyně a celou dobu se mě kluci snažily rozveselit. Skoro se u toho přerazily. "Chloe podívej!" křikl Jack a zakopl. Koukala jsem jak se kutálí ze schodů a smála se společně s Jasonem. Tak se nakonec vážně přerazil.

Když se dokutálel tak vstal a oprášil se. Pak se na mě s vítězoslavným úsměvem podíval a ukázal na mě prstem, "A-ha! Rozesmál jsem tě!" prohlásil a spokojeně se opřel o zábradlí schodů. Došla jsem do kuchyně s těmi dvěma v závěsu a zjistila, že je prázdná. Byla jsem za to ráda. 

Během našeho společného snídaňo-oběda mi nutily ovoce a zeleninu, protože prý musím jít zdravě. Jen jsem nad nimi mávla rukou a dala si pořádnou porci čokoládového dortu. To se jim moc nelíbilo, ale sklapli když jsem jim ho nabídla.

Do pokoje jsem se vrátila sama, kluci měli něco na práci. Vážně mě začíná zajímat co dělají. Vždycky zmizí a pak se zase bez vysvětlení objeví. Několikrát jsem je vyzpovídávala, ale odmítaly mi cokoliv říct. Prý je to moc nebezpečné. Pfff!

Otevřela jsem dveře a zamrzla. Na posteli seděl Damien, s mým testem v rukou. Nevěděla jsem co dělat. Nebyla jsem připravená mluvit s ním o tom. Snažila jsem se co nejtišeji opustit místnost, ale k mému neštěstí, zavrzaly dveře. Černovlásek vzhlédl a když mě uviděl...

... usmál se.

Estakali