Psychoušek

Plesk!

Kapitola čtrnáctá: Plesk!

Damien se vyřítil z místnosti, zatím co já jsem se snažila zůstat při vědomí. Vždyť to není tak hrozný, ne? Klídek, pohoda, tabáček. Nic se přece neděje, jen jsem se trochu praštila. Určitě mi ani neteče krev.

Zvedla jsem ruku a přiložila si ji na ránu na temeni hlavy. Když jsem na prstech ucítila horkou, lepkavou tekutinu, začala jsem panikařit.

Já tady umřu!

Ani jsem neviděla Damiena bez trička... Počk-

"No kurva," ozvalo se ode dveří. Podívala jsem se směrem odkud se ozval ten mužský hlas. Ve dveřích stáli dva kluci. Jeden blonďák, druhý brunet. Oba vypadali tak na devatenáct let, ale s bradou u země vypadali mladší. Rychle ke mě přispěchali a já se od nich kousek odtáhla.

Ani je neznám, co když jsou jako Damien?

Brunet dal ruce do vzduchu, jakoby se vzdával, zatím co blonďák se na mě přívětivě usmál.

Co se tak tlemí? Nevidí, že mám v hlavě díru?

"Klid, krásko. Chceme ti jen pomoct," chlácholil mě brunet a klekl si přede mě. Přeměřila jsem si ho pohledem a jemně přikývla, aby pokračoval. Usmál se na mě a v tu chvíli jsem si na něj vzpomněla. Někde jsem ho už viděla. Kde to jenom...

Svalnatej fešák!

"Ty!" vyhrkla jsem a brunet nadskočil. "Já?" vykulil na mě oči a já horlivě přikývla a mávala před ním ukazováčkem. "Jo, ty! Ty jsi do mě narazil a kvůli tobě jsem si odřela koleno. Co tady sakra děláš?! Pracuješ pro Damiena?" zajímala jsem se. Hnědovlásek přikývl a pak se podrbal na zátylku. "Já jsem ti tak trochu měl dát do mobilu štěnici. Což jsem taky udělal, když jsem tě složil," přiznal.

Plesk!

Vrazila jsem mu takovou facku, že se mu hlava otočila. Blonďák bolestně zasyčel: "Uuuuuh, ta sedla," a zaksichtil se, jako bych pleskla jeho. Brunet si mnul tvář a otočil se ke mě. "Tu jsem si zasloužil," pokýval hlavou "Sakra holka, ty máš páru."

Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale zatočila se mi hlava. Skoro jsem se složila k zemi, ale pan "dal jsem ti do mobilu štěnici" mě chytil. "Hou, hou, hou klid Chloe. Vezmu tě do náruče a odnesu tě k našemu doktorovi, okay?" zeptal se jemně a já jsem souhlasně zamručela.

Sehnul se a vzal mě do náruče. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a on nesouhlasně zamručel. "No tak, to tričko mám rád. Nemusíš mi ho zamazat krví. Docela bych-" zastavil, když uviděl můj ne zrovna milý pohled. "Jsem Jackson," představil se "A blonďáček tady je Jason," řekl.

"To si nezapamatuju," zamrmlala jsem unaveně. Pomalu se mi zavíraly oči, chtělo se mi spát. "Chloe neusínej! Opovaž se mi tu-"

Pozdě.

Hello darkness, my old friend...

Estakali