Psychoušek

"Měj se Chloe"

Kapitola osmá: "Měj se Chloe"

Ta informace mě zaskočila.

Jako by do mě narazil vlak. Všechno to najednou začalo dávat smysl.

Proto se choval tak divně...

Trochu jsem od něj poodstoupila a vytrhla svoji ruku z té jeho.

"Přísahám, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit..." jeho hlas mě vytrhl z myšlenek. "...Nedokážu se ovládat," pokračoval "Mrzí mě to," sklopil hlavu. Vypadal jakoby se rozhodoval.

Ale, nad čím?

Najednou poodstoupil a podíval se na mě. Smutně se pousmál.

"Měj se Chloe," řekl a vyskočil z okna.

XXX

1.Týden

Neozval se, vůbec. Ani ťuk.

Pomalu přestávám věřit, že ještě někdy napíše.

Stalo se mu něco?

Chci vůbec, aby mi napsal?

Sleduje mě ještě?

Nikdy bych si nemyslela, že se mi bude stýskat po mém stalkerovi s bipolární poruchou, ale... Přála bych si znovu vidět ty jeho modré oči. Něco mě na nich fascinovalo.

2.Týden

Damien se mi vytratil z mysli.

Pomalu na něj zapomínám. Tak trochu mi s tím pomáhá Ethan, jestli víte, co tím myslím...

I když, pořád ve snech vidím jeho oči.

3.Týden

Vyšla jsem si na procházku.

Greg moc nesouhlasil s tím, že se půjdu projít v deset v noci, ale moc s tím nezmohl.

Vracím se z parku. Nadechnu se čerstvého, večerního vzduchu a jdu zkratkou. Malou pěšinkou, mezi stromy. Zmocnil se mě nepříjemný pocit a tak si přitáhnu kabát víc k tělu. Zrychlím krok a skočím na chodník.

Za mnou se ozývá rytmické klapání bot.

Po zádech mi přeleze mráz a ošiju se. Pro jistotu zrychlím krok.

Kroky za mnou se též zrychlili.

Už, už se chci otočit, když mi cinkne mobil. Vyndám mobil z kapsy a odemknu.

Damien: Chyběl jsem ti krásko?

Estakali