Psychoušek

Přestaň!

Kapitola dvacátá čtvrtá: Přestaň!

Dveře se s uši rvoucím skřípáním otevřely. Zvedla jsem hlavu ve strachu, že je to on. Ve dveřích stáli dvě postavy a k mému štěstí, ani jedna se nejmenovala Damien. Jackson na mě pohlédl a otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo. Jason se ke mě rozběhl a ihned mě sevřel v náručí. Moje slzy mu zmáčely tričko, zatím co šeptal, že to bude dobré. 

Nebude.

Brunet se vzpamatoval a klekl si vedle mě, těžce vydechl a zašeptal: "Holčičko, co ti to udělal?" Obejmul mě a jen mě držel, ale to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Hladil mě po vlasech a nic neříkal.

"Můžeš vstát?" zeptal se po chvíli, když můj pláč utichl. Jen jsem zavrtěla hlavou. 

Ti dva se na sebe podívali, jako by se telepaticky domlouvali. Blonďák pak zakýval hlavou a sundal si tričko, načež mi o přetáhl přes hlavu. "Vezmeme tě k nám do pokoje," řekl Jackson a já jen souhlasně zamručela.

Chtělo se mi spát a najednou bylo příliš těžké udržet oči otevřené. Někdo mě vzal do náruče a ucítila jsem rty na čele. Slova: "Odpočiň si, potřebuješ to," bylo to poslední co jsem slyšela.

XXX

Zmítala jsem se, zatím co mi připoutával ruce k posteli. "Ne, Damiene prosím!" naříkala jsem. "Sklapni," nařídil mi a chytl mě za druhé zápěstí. Začala jsem kopat nohama a snažila se vytrhnout z jeho sevření. 

"Slibuju, že už to neudělám! Už to neudělám. Pro-" na tváři mi přistála jeho dlaň. Hlava se mi tím nárazem obrátila. Vzápětí mě hrubě chytl za bradu a donutil mě, podívat se mu do očí. Byly temné a to nebylo dobré znamení. 

"Slíbila si mi, že neutečeš. A co si udělala? Utekla! Proč bych ti měl teď věřit?" pustil mě a přesunul se k mým nohám. Zacvakl je do okovů a bolestivě utáhl. Pak vzhlédl a sadisticky se usmál. 

"Ale neboj se, já ti ukážu, komu patříš," zasmál se a vytáhl z kapsy nůž. Začala jsem brečet, prosit, křičet, ale nic nepomohlo. Vyhrnul mi tričko a s posledním, děsivým úsměvem mi přitiskl nůž ke kůži.

"Prosím! Damiene!"

"Přestaň!"

Začal se mnou třást. "Chloe," ale, tohle není jeho hlas. "Probuď se!"

"Chloe!" vymrštila jsem se do sedu a cestu dala Jasonovi čelíčko. "Au..." zaskuhral blonďáček. 

Po tváři mi stékaly kapky potu a moje srdce se snažilo opustit hrudní koš. Promnula jsem si čelo a zjistila, že mě tělo bolí podstatně méně. Za to můj žaludek hlady vrčel. Jackson se posadil ke mě na postel a starostlivě se na mě podíval. "Jak ti je?" zeptal se. 

"Líp," odpověděla jsem suše. "Jak dlouho jsem spala?" zajímala jsem se. Brunet se nervózně podrbal na zátylku. "No..." protáhl. "Dva dny," zamumlal. 

"Cože?" zasýpala jsem. Proto mám takovej hlad!

"Byl tu doktor a dal ti sedativa, aby ti ulevil, ale... trochu to přehnal," vychrlil ze sebe. "Oh," řekla jsem jen a pokývala hlavou. Jackson povytáhl obočí, "Nejsi naštvaná?" zeptal se překvapeně. Zavrtěla jsem hlavou a on se na mě jemně usmál. 

Potom namířil rukou na dveře. "Tam je koupelna, měla by ses jít umýt. Nechtěl jsem ti to říkat, ale zrovna dvakrát nevoníš," prohlásil a názorně si zamával rukou před nosem. 

Estakali