I wish... (Cameron Dallas)

New begining

Zastavíme v naší čtvrti u nového domu, mamka s taťkou dávají pár krabic, co jsme si ještě dovezli do našeho nového domu, ale já se nemůžu hnout. Co mě čeká, až ty pitomé dveře od auta otevřu a vejdu dovnitř? Bude to vše dobré? Ok Blair, jdeme to zkusit, nová etapa života tvého života začíná. Než stačím ty dveře otevřít, tak je otevře táta, který  se na mě koukne a řekne "Ty a já proti celému světu" říkával mi to vždy, když jsem šla na nějaký konkurz kvůli modelingu. Vždy to pomohlo. Povzbudivě se na něho usměji. Řeknu "Já a ty proti celému světu" a jdeme za mámou do domu.

"No teda páni" řeknu si pro sebe

"No? Tak co na to říkáš Bí, nestůj tam a mluv" řekne se smíchem mamka

"No.. ehm.. hm.. je to krásný, ale není to moc velké pro nás tři?" řeknu váhavě

"Zvykneš si. Teď se jdi, ale kouknout na tvůj nový pokoj. Máš ho i se svojí koupelnou a s obrovskou šatnou" řekne táta

Popadnu batoh s ještě poslední krabicí a už utíkám po schodech nahoru. Ó můj bože to je nádhera!  Pokoj je v béžové barvě, vše sladěno do detailu, je to tak prostorné velké a.. panebože já mam konečně i balkon!  Zasměji se sama pro sebe. Rozhlížím se po pokoji, na zdi mi visely fotky z mého života, rádoby modelky. Stojím tam a koukám se na ně. Chybí mi to. Modeling mě vážně bavil, mám hezké vzpomínky, až na jednu, kvůli čemu mě vyrazili. Zatřesu hlavou, abych setřásla vzpomínky. Popadnu krabice,  co mi tu máma s tátou ještě nechali a dovybalím si zbylé věci.

O dvě a půl hodiny

Mám vše tam, kde se mi to libí.  Povzbudivě se usměji a jdu dolů za rodiči, kde je uvidím sedět na gauči a koukat na TV.

"No tak povídej. Libí?" zeptá se taťka.

"Je to nádhera, děkuji moc" obejmu je.

"Oh, nemáš zač honey. Jsme rádi, že se ti to libí a jsi spokojená" řekne mamka.

"Jo, ale teď bych si dala něco k jídlu. Neobjednáme si pizzu ?" zeptám se jich.

"A jakou by sis dal?" řekne taťka

"Sýrovou" řeknu

"A co ty lásko?" zeptá se mamky

"Já bych prosila kuřecí se žampióny" usměje se na taťku. Ten se odebere do kuchyně a jde objednávat.

Za 25 minut nám pizzu přivezli a my se s chutí dali do ní a povídali jsme si u toho o zítřejší škole, naštěstí mamka vše zařídila u ředitelky, takže už se o mně ví. Snědla jsem 4 kousky a už jsem nemohla. Rodičům jsem řekla, že se půjdu okoupat a lehnout si, ale táta mě zastavil, že mají pro mě ještě překvapení. Zavedli mě do garáže a tam na mě koukalo krásné černé Audi. Nevěřícně jsem koukala.

"Panebože, to je moje?" řekla jsem v úžasu

Táta se zasmál "Ne sousedů. Tak co,  líbí?"

"Že se vůbec ptáš, jasně že ano, díky díky" Oba dva se zasmáli, dali mi pusu do vlasů a já se s klíči odebrala do svého pokoje.

Po osprchováni jsem si zapnula notebook, zmáčkla složku hudba,  zeslabila jsem to a přemýšlela, jaké to bude zítra v nové škole. S větou a s přáním "ať je to prosím vše dobrý" jsem propadla do říše snů.

Takže 1 kapitola je z námi co na to říkate?  A co myslíte bude Blair ta tichá myška nebo si najde kamarády a bude šťastná za každy koment budu ráda
#Ter210