I wish... (Cameron Dallas)

Our home

„Už fakt nebudu hrát kámo mám dost" smál jsem se. „Srabe" řekl mi Nash. „Díky, že tu jsi pro mě" řekl jsem mu. „Vždy" odpověděl mi, chtěl jsem něco říct, ale zvonil mi telefon. „Co je Nan" řekla jsem, jak sem zvedl telefon. „Cože? Je v pořádku? Žije?" řekl jsem myslel jsem, že se mi rozpadne svět moje Blair. „Musím jí vidět, hned tam jedu" řekl jsem jí do telefonu.   

Pohled od Camerona

Jel jsem jak blázen, ale musel jsem už být sní vidět ji, že je v pořádku i když mi Nan říkala, že to nejvíce schytala Bon musím se přesvědčit sám. Konečně jsem dojel k té pitomé nemocnici a utíkal jsem hledat Blair jen doufám, že tu ještě je. Nan mi řekla, že Bon leží na 3 patře pokoj 72. Utíkal jsem k výtahu, který při mém štěstí naštěstí byl hned. Jak se výtah otevřel spatřil sem ji. Jako by vycítila, že to jsem já a otočila se. Měla jemný šrám na pravé tváři ret roztrhlý a naběhlý a pod okem jemnou modřinku, která za chvíli zmizí ruce a nohy jemně odřené, ale pořád byla krásná. „Panebože lásko" utíkal jsem k ní a ona nezaváhala ani na sekundu a utíkala mým směrem. Vzal jsem jí do náruče a dlouze políbil. „Camerone" brečela. „Pšš už je dobře už jsi u mě" řekl jsem ji a stále jí držel. „Tolik mě to mrzí Nan mi vše řekla není to, jak to vypadá" brečela a snažila se mi to vysvětlit. „Řekneš mi to potom teď mi řekni nehodu jsi ok?" zeptal jsem se jí.

„Ne řeknu ti to teď Aaron semnou letět neměl, ale nakonec letěl byl normální slušný, ale myslel si, že vydávám signály potom v ten den, kdy si tam prý doletěl jsme měli nějakou zábavu u ohně snažil se m políbit a udělal to, jenže já ho hned odžduchla a dala facku hned jsem se šla zeptat, zda by bylo možné odletět. Druhý den sem byla tu jela k tobě, ale ty nic volala jsem Nan a ta mi vše řekla. Chtěla jsem jet k Nashovi, jenže u auta byla Bonnie začaly jsme se hádat říkala mi, že to narafičily spolu a že teď jsi její a my se rozešli praly jsme se. Pak jsem utíkala k autu a ona zamnou, ale nepodívala se a srazilo ji auto" dořekla mi celý příběh. „A jsi v pořádku?" zeptal jsem se ji už po druhé. „Ano všechno je ok přísahám. „Na nic jiném mi teď nezáleží dobře jí ta té krávě karma je svině zasloužila si to. Já jsem kokot, že jsem mu tam v Bulharsku nejebl a hned odjel domů bez vysvětlení byl jsem na dně. A pak mi volala Nan a řekla, že jsi v nemocnici myslel jsem, že umřu bál jsem se o tebe" řekl a políbil mě. „Tolik mě to mrzí bože, a ne tohle neříkej tohle si nezasloužila nikdo si toto nezaslouží, ale asi se probrala byla jsem za ní všem se omlouvá požadovala odpuštění a jde se léčit dobrovolně" řekla jsem mu. „To je dobře aspoň něco si uvědomila" usmál se.

„Chtěla bych jít domů Came nic mi není vážně už mě ošetřili jsem jen potlučená a unavená" řekla mi na vysvětlenou, abych měl jistotu, že je fakt v pořádku. „Dobře odvezu tě k tobě domů máš doma aspoň někoho, nebo mám s tebou zůstat? Zeptal jsem se jí, jak jsme odcházeli z nemocnice. „No myslela jsem k tobě, teda k nám domů bych chtěla" podívala se na mě a já myslel, že jí samou láskou zlíbám. „Jasně pojedeme k nám domů konečně" řekl jsem nasoukal jí do auta a jeli jsme. Za hodinu a půl jsme byli u našeho domu Blair po cestě skoro usínala, tak jí provedu po baráku až potom musí si odpočinout. „No páni" řekla, jak jsem otevřel dveře. „Líbí?" zeptal jsem se jí. „No ovšem je to nádherné provedeš mě prosím?" zeptala se mě. „Ne musím si jít odpočinout nabrat sílu potom ti udělám něco k jídlu a potom tě možná provedu" řekl jsem jí. „Ale já nejsem unavená vážně ne prosím" dala ruce k sobě a udělala to prosebné gesto. „Dobře tak tady je obyvák" řekl jsem jí a ona se dívala dokola. „Je to dokonalé vše tak sladěné přímo tak, jak se mi to líbí ne moc živé barvy, ale pání a tam je kuchyň krásná a dohromady s obyvákem" rozplývala se a musel jsem se smát. „Pojď tady je dolní koupelna" ukázal jsem jí. „Úžasné" řekla. „Tady posilovna a vedle je domácí kino" říkal a otevíral pokoj po pokoji. Viděl jsem na ní tu radost a hrozně mě to těšilo. „Nahoře je další koupelna pokoj volný prázdný" řekl jsem jí a ukazoval. „Na co?" divila se. „No na budoucnost na dítě nebo tak" zakecal jsem to a ona se usmála. „Tady je jsou dva pokoje pro hosty a tam vzadu" šel jsem sní a otevřel poslední nejdůležitější pokoj. „Naše ložnice