I wish... (Cameron Dallas)

Bad day

"Že nebyla? Aarone já tě milovala i když si mě podváděl trpěla jsem vše, ale do určité doby jinak bych se sesypala to jsi chtěl? Byla jsem ráda, že jsem se odstěhovala a nikomu nic neřekla stejně to bylo všem jedno. Možná si mě miloval, ale teď mě už nemiluješ nehraj to a mě prosím tě! Jsem ti schopná odpustit a vše zahodit za hlavu víc dělat nemůžu no spíše nechci, a hlavně ano jsem šťastná teď opravdu jsem, ale zapátrej v paměti a vzpomeň si jaké to bylo jaká jsem byla s tebou a možná si vzpomeneš, že jsem byla stejná jenom ty jsi to neviděl" řekla jsem mu a chtěla nastoupit do auta. "Blair děkuji, že jsi mě vyslechla a odpustila přísahám, že bude vše ok už, jen můžeme být kamarádi aspoň prosím" zeptal se mě a tím mi vyrazil dech. "To už po mě chceš trochu moc ne?" zeptala jsem se ho. "Hele nebudu ti dělat žádné problémy, jen prostě se pozdravit normálně bavit, pokud bychom znovu fotili zkusíš to?" zeptal se znovu. "Nevím" odpověděla jsem mu nastoupila do auta a jela domů.

Celou cestu domů a vlastně i celou noc jsem přemýšlela nad tím, co Aaron říkal. Hlavně se to nesmí dozvědět Cameron, nebo by bylo peklo a kdoví co vše. Měla jsem toho plnou hlavu usnula jsem kolem 5 hodiny a za 2 hodiny jsem měla vyrazit do školy. Byla jsem nevyspaná a protivná. Jakmile mi zazvonil budík, jsem s nadáváním vstala a šla do sprchy třeba mě probere. Po sprše jsem se šla obléct a udělat si kávu. Tak tak jsem vše stíhala. Nastoupila jsem do auta a jela do školy. Za 5 min jsem měla sedět v lavici. Utíkala jsem halou, abych si mohla vyzvednout knihy ze skřínky a utíkat do třídy, kde určitě už všichni jsou. Nesnášela jsem, když jdu pozdě a jakmile otevřu dveře všechny hlavy se otočí na mě.

Jak jsem zavřela skřínky a chtěla jsem utíkat někdo na mě zavolal, bohužel to nebyl ani učitel a ani Cameron. Byl to Aaron. "Blair no tak stůj" řekl a já se neochotně otočila. "Co chceš Aarone vidíš, že jdu pozdě tak to urychli" řekla jsem mu. "Jak ses rozhodla?" zeptal se mě. "Cože to mám jako nějaký čas? Děláš si srandu? Ty jsi byl tady ten hajzl správně bych tě měla nechat škemrat až se rozhodnu dám ti vědět čau" otočila jsem se a utíkala do třídy. "Děkujeme, že jste nás poctila vaší návštěvou slečno Mitchel" řekl třídní. "Omlouvám se já zaspala a pak se mi sekla skříňka" lhala jsem mu, ale s tím zaspáním jsem nelhala. "Dobře víckrát ať se to neopakuje. Jen sem kývla a sedla jsem si k Nan, která na mě s Bonnie mávaly. "Čau, kde si proboha byla?" zeptala se Nan. " Zaspala jsem a pak jsem se zdržela to vám řeknu pak, ale potřebuji pomoc" řekla jsem jim. "O co jde?" zeptala se Bonnie. "No to vám chci říct až budeme samy. Jen kývly, ale viděla jsem jim na očích, že mají starost. Učitel nám rozdal sklíčka a mikroskop a dělali jsme skupinové práce. 

Kratší díl aspoň  něco