I wish... (Cameron Dallas)

I will think about it

"No a jak to bude mezi vámi?" zeptal se nás taťka. "No...-" skočil mi do řeči Cam. "Jednoduše vybrali jsme si školy stejné ona doktorku já inženýra ta škola je obrovská má tři křídla, takže nám umožňuje být spolu, ale mám byt, který mi nechal otec za to, že dostuduji. Dohodli jsme se, že mu část zaplatím ať se necítím tak blbě a chtěl bych, aby se ke mně Blair nastěhovala" řekl Cam a koukl se na mě. Spadl mi příbor z ruku. "Cože? Ty jsi blázen" řekla jsem mu.

"Proč? Řekni mi jeden důvod, proč by to nešlo milujeme se chceme být spolu, kde je problém?" zeptal se mě. " Jsme mladí" řekla jsem první věc která mě napadla a odsunula se od stolu, že půjdu do kuchyně. "To byla ta nejtrapnější výmluva, jakou sis mohla vymyslet" řekl hned zamnou. "Came já to teď nechci rozebírat, když tu jsou rodiče vybral sis na to špatný den musím o tom popřemýšlet máme čas do září, než půjdeme na vysokou" chtěla jsem ho pohladit po tváři, ale ruku mi chytil. "Vlastně tak do srpna musím začít pracovat, abych si přivydělal a za měsíc hned začíná škola, takže si myslím, že je ideální čas to probrat, když ne tady dobře beru to třeba nahoře nebo někde v klidu sami, ale probrat to chci" řekl a šel zpět na záchod. "Zlatíčko on má pravdu. Běžte nahoru a popovídejte si o tom my to tady s tatínkem uklidíme" řekla mi máma a já děkovně přikývla. "Came vylez prosím?" zaťukala jsem na dveře od koupelny a čekala, dokud neodemkne dveře.

"Co je? řekl mi jen. "Co je? vybalíš na mě takovou věc a co je? Bože chovej se jako chlap chceš mluvit ok jsem tady mluv" řekla jsem mu a sedla si na postel. Sedl si vedle mě a chytl mě za ruku " Blair miluji tě a chci být s tebou, proto jsem to i tak naplánoval, abych ti dokázal, že to myslím s tebou vážně, že se o tebe o nás postarám, proto jsem se takhle domluvil s otcem. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem rozmazlený parchant a dostanu vše co chci. No i když to je pravda" zasmál se a já musela taky. "Ale jde mi o to, že jdu do práce dřív, abych to všem dokázal i já sám sobě nemusíme platit za stupidní kolej bát se, aby nás nenačapal náš spolubydlící, když se ti budu chtít dostat do kalhotek, ale můžeme si žít svůj život a dokud to nezkusíme neuvidíme" podíval se mi do oči a ta důvěra co do mě vkládal mě až bolela u srdce. "Bože Camerone" vzdychla jsem. "To si nech a potom bejb" řekl tím svým přidrzlým hlasem. "Ne pšt Miluji tě a vše chápu a je to úžasné a krásné, ale mám strach teď pochop ty mě dokázali jsem překonat střední ale vysoká a práce je už jiný level jakési dospělosti a zodpovědnosti a mám strach, že se nám to krásné pokazí ano je třeba to zjistit, ale ještě na to nejsem připravená. Co když nedokážeme spolu bydlet? Ale co ti zatím mohu slíbit, že budu o tom uvažovat" řekla jsem mu a políbila. Nemusela jsem ho vybízet chytl se hned a zmocnil se mých rtů "To mi zatím stačí" řekl a už mi mě svlékal.