I wish... (Cameron Dallas)

The end

připomenutí

"To by se ti líbilo co, abys sní mohl být, nebo prcat co? Stejnak ti nedá, ani mě nedala, tak sem šel za jinou" zasmál se a dal mi pěstí do nosu ucítil jsme mírný tlak a najedou krev

" To stačí" křikla Blair

Oba jsme ztuhli, Bí už musí vědět co se děje

" Je to pravda?" zeptala se ho se slzami v očích

"Ale Bí miláčku" přiblížil se ke mně

"Ne přestaň mi tak říkat a nešahej na mě! Chci jen vědět, jestli to je pravda" křičela jsem na něho

"Ne, jen tě chce dostat do postele" řekl klidným hlasem

"Nelži do hajzlu! "rozkřičela jsem se na něho

"Blair tady" podala mi Bonnie od Camerona telefon, kde byla fotografie přiblížila jsem si fotku a kde jsem poznala Jeremyho byl tam hezky z profilu, jak líbá a jinou dívku, jinou blondýnku

"Kreténe" zakřičela jsem na něho a dala mu pěstí okamžitě se mu spustila krev podala jsem Cameronovi telefon a utíkala jsem do školy

"Blair počkej" křičeli na mě všichni

Šla jsem na WC upravit si make-up a jít do třídy, když na WC vlítly holky.

"Jsi ok?" starala se Bon

"Jako vážně Bonnie? Můj kluk mě podvedl opět a zas mojí kamarádi to věděli a nic mi neřekli a ty se mě ptáš, jestli jsem ok? Jo je mi skvěle" usmála jsem se falešným úsměvem

"Promiň nechtěli jsme nikdo z nás všichni ti to chtěli říct opravdu, jen prostě to nešlo báli jsme se, ale hlavně jsme čekali na Camerona chtěl ti to říct sám" řekla Nan

"Holky... Omlouvám se já jen, nechci být pořád ta podváděná, chci být milována, jak jste vy dvě nezlobte se přehnala jsem to, ale Dallase příště neposlouchejte" řekla jsem varovným tónem a objala je

Sebraly jsme se a šli do třídy, den celkem utekl, což jsem ráda a nepotkala jsem ani toho kreténa přísahám, že bych ho nejspíš zabila.

Po třetí hodině jsem se s holkami rozloučila a vyšla k parkovišti, kde mám auto.

"Blair počkej kruci" křičel někdo, nechtěla jsem se otáčet, ale nešlo to věděla jsem komu ten hlas patří

"Co chceš Camerone" odsekla jsem

"Zjistit, jestli jsi ok" řekl

"Bože" rozesmála jsem se

"Něco k smíchu?" zvedl jedno obočí

"Jo ptáš se na pičoviny Camerone jak se můžu cítit asi. Je mi fajn je mi skvěle jak nikdy, tak se cítím jsi spokojený teď to víš" řekla jsem a hlas se mi zlomil"

"Promiň jen mě to zajímalo, ale asi mi do toho nic není" řekl a ustoupil

"Jo máš pravdu není" sedla jsem si do auta a jela domů.

Doma zase opět nikdo nebyl dnes jsem za to byla, ale ráda zabednila jsem si byt, nachystala jsem si hromadu čokolád se zmrzlinou a koukala na filmy

Myslela jsem si, že mi bude líp, že když se vybrečím bude mi fajn, ale bylo mi ještě hůř vyčítala jsem si proč kvůli toho debila pořád brečím, když on se vůbec netrápí naopak se beztak někde kurvi.

Nachystala jsem si horkou vanu s moji nejoblíbenější mandlovou vůni a relaxovala. Snažila jsem se na to nemyslet.

Po hodině jsem vylezla docela uvolněná, nachystala jsem si jídlo a sedla k televize. Začal hrát nějaký romantický smutný film a já začala zase brečet najednou se domem rozezněl zvonek.

Vzala jsem kapesníček setřela slzy a šla otevřít.

"Co tu chceš?! " zeptala jsem se

Kdo tam je??
Co na menší kapitolu říkáte?
Omlouvám se že docela po dlouhé době není čas kdyz je tak uzasne pocasi.
Hvězdičku a koment prosim
Ter210